středa 6. prosince 2017

Arogantní hokejista



Koukám do diáře a vidím tam napsané slovo testy. Není to nic neobvyklého vzhledem k mé práci. Ovšem toto slovo jsem psala před třemi měsíci s ubrečeným obličejem a s největší chutí to s kariérou prostitutky zabalit. Mohl za to jeden klient, ale vše hezky popořádku.

Zavolal, že prý má kousek ode mě nějaké jednání a že by se po něm rád na hodinku zastavil. Vše jsem mu vysvětlila. Jakmile jsem se ujistila, že vše pochopil, dala jsem mu adresu. Připravila jsem se a čekala na jeho zavolání.

Přišel vysoký, urostlý sympaťák. Od pohledu sportovec. Byl přesně můj typ, a já v tu chvíli věděla, že se budu muset hodně ovládat. Nabídla jsem mu něco k pití a chvilku jsme si povídali. Po chvilce mi vrazil do ruky několik tisícovek (více než jsem mu řekla do telefonu) a zeptal se, zda si skočíme do sprchy. Souhlasila jsem.

Ve sprše jsme blbnuli, provokovali se a kecali. Dozvěděla jsem se, že dříve hrával závodně hokej a že teď dělá práci, která ho moc nebaví, ale něco dělat musí. Po chvíli povídání a vzájemného mydlení jsme se začali líbat. Navrhla jsem, abychom pokračovali v posteli. Líbil se mi. Byl sice trošku arogantní a sebestředný, ale nevadilo mi to.

Po přesunutí do postele jsme pokračovali v líbání a konverzaci. Snažila jsem se mu ho postavit, ale bez úspěchu. Vzhledem k tomu, že já jsem šikovnější pusou, jsem u na něj nasadila kondom a dala se do "práce". On si hrál se mnou a já s ním. Přišel na to, že to mám ráda tvrději, a tak mě po chvíli udělal.

S ním to ovšem bylo složitější, chvíli mu stál a chvíli zase ne. Řekl mi, ať se otočím, že to zkusíme zezadu, neměla jsem s tím problém, protože jsem už měla klienty, kterým se postavil až ve chvíli, kdy byli "ve mně."

Po chvíli snažení se se do mě dostal. Cítila jsem, jak mu pomalu tvrdne, ale také jsem cítila, že něco není v pořádku. Podívala jsem se a všimla si kondomu vedle něj. Když jsem se otočila, měl ve tváři takový divný arogantní výraz a usmíval se, jako by nic. Vstala jsem, šla si do koupelny pro župan a poslala jej do sprchy. Vůbec nechápal co dělám. Jako by se opravdu nic nestalo. Během toho, co se sprchoval jsem se snažila uklidnit, ale moc mi to nešlo. Přišel a začal se oblékat, snažil se se mnou mluvit, říkal, abych se nemračila, že prý mi to nesluší, ale já jej nevnímala. Jediné co jsem chtěla bylo, aby už byl pryč. Přišlo mi, že to jeho oblékání trvá snad celou věčnost, ale dočkala jsem se. Pořád se snažil tu situaci odlehčit, vtipkoval, nereagovala jsem. Vstala jsem a doufala, že mu tím dám jasně najevo, aby se šel obouvat a odešel. Naštěstí to pochopil, a než odešel řekl mi, abych nebyla naštvaná, že se nemusím bát, protože on je naprosto zdravý. Dal mi pusu na tvář a odešel.

Já se vrátila do pokoje, kde jsem si sedla na sedačku a začala brečet. Už nevím, jak dlouho jsem byla v tomhle stavu. Ovšem nějaká chvíle to byla. Najednou jsem vstala, vzala diář a začala odpočítávat 3 měsíce. A přesně do toho dne jsem výrazným písmem vepsala slovo TESTY.

Následující týdny pro mě nebyly vůbec jednoduché. Pořád jsem na to musela myslet. Měla jsem obrovský strach, a v hlavě mi stále dokola zněly ty samé otázky. Co když jsem se něčím nakazila, co když teď při práci nakazím dalšího klienta, co budu dělat, zda se to provalí a začne se o mně psát jako o špinavé prostitutce prolezlé nemocemi? Psychicky mě to vyčerpávalo. Byla jsem opravdu na dně, ale s "prací" jsem přestat nemohla.

Konečně jsem se dočkala onoho dne D. Brzy ráno jsem vyrazila směr Medicentrum. Chtěla jsem tam být mezi prvními. Za prvé proto, protože jsem to chtěla mít rychle za sebou, no a za druhé jsem tam nechtěla potkat mraky lidí.

Doktor i sestřička se chovali velice profesionálně. Samozřejmě jsem tam nešla s tím, že jsem prostitutka a potřebuji udělat testy, protože mám za měsíc tolik chlapů, kolik jich nemají mnohé ženy za celý život. Prostě když nemusím nebo nechci, tak nepřiznávám barvu. Může Vám to připadat zbabělé, ale já jsem raději, když mě lidé považují za normální holku "od vedle". No a bylo to, dostala jsem kartičku s číslem a jela jsem domů.

Týden čekání byl ubíjející, a s každým dnem jsem byla nervóznější a napjatější. Pořád mi v hlavě znělo co když. Ale naštěstí uběhl rychle a nastal den, kdy bylo na čase vytočit číslo a vyslechnout si verdikt. Negativní, zaznělo na druhém konci telefonu.

Žádné komentáře:

Okomentovat