pondělí 11. prosince 2017

Poprvé za peníze


Zbývalo už jen vybrat místo. Nechtěla jsem, aby to bylo blízko paneláku, kde jsem bydlela a někdo mě tak viděl. Drben, které by svým talentem zastínily i Colomba tam bylo dost, a při mém štěstí by se to provalilo hned. Ale ani jsem nechtěla, aby to bylo daleko. Zkrátka v docházkové vzdálenosti. Kousek dál od domu byl velký les s menším hotelem, a já tak vybrala velice dobré místo. Již z dálky na něj šlo dobře vidět, takže bylo pro takovou schůzku ideální.

Lhala bych kdybych řekla, že jsem neměla strach. Měla a pořádný. Jenže tou dobou jsem byla na vrcholku pubertálního období, takže čím větší strach jsem měla, tím více jsem měla i odvahy. Já vím, že to asi nedává smysl, ale kdo někdy byl v pubertě "na zabití" tak jako já, tak mě pochopí. 

Už si nepamatuji, kdy přesně jsme se sešli, ale vím, že to bylo v dopoledních hodinách. Ovšem ten pocit si pamatuji přesně. Odvaha byla najednou ta tam, a já cítila jen ten strach. Teď se k němu ale přidala i nervozita, takový ten knedlík v krku. Chtěla jsem jít zase domů a kdo ví, kde bych dnes byla, kdybych to udělala, ale řekla jsem si, že kdo nic neriskuje, tak ten nic nezíská. A tak jsem pokračovala. Už z dálky jsem viděla jeho auto. Byla jsem nervózní jak kotě, ale sebrala jsem veškerou odvahu, kterou jsem v tu chvíli měla a šla dál. Najednou jsem otevírala dveře auta a nastoupila k někomu úplně cizímu.

Byl to strašně divný pocit. Asi jako když nevíte, co přesně vás čeká a máte z toho ani ne tak strach, jako spíše tu nevědomost. Ale po vzájemném představení jsem se i docela uklidnila. Byl to sympatický chlap. Ano, měl trošku nadváhu, ale nic dramatického. Řekli jsme si, že zajedeme do lesa. Po cestě jsme tak trošku konverzovali. Zjistila jsem, že je to úplně normální člověk, kterému to doma s manželkou prostě neklape. No a než aby riskoval provar někde v klubu nebo na privátu, tak si občas užije takhle. Asi se Vám to bude zdát zvláštní, ale nepřišlo mi na tom nic divného. Nepřišlo mi, že by dělal něco špatného. Takhle manželce ubližoval rozhodně méně, než kdyby si našel milenku. Byla jsem tou dobou už poměrně vyspělá a to nejen fyzicky, ale i psychicky, takže jsem to dokázala dobře pochopit. 

Víte, ono když se o sebe musíte prakticky od 13 let starat sami, pak dospějete velice rychle. Našli jsme krásné tiché místo, kde nikdo nebyl. A tak jsme se rozhodli, že namísto auta využijeme místní les, připadalo mi to bláznivé. Moc si z toho nepamatuji, přeci jen osm let je dlouhá doba, ale vím, že to bylo hrozně rychlé. On si chvíli pohrál se mnou, já s ním, no a po jednom zásunu (samozřejmě s ochranou) bylo hotovo. Upozorňoval mě na to, že to bude rychlé, ale že až tak? To jsem opravdu nečekala. Byla jsem z toho zmatená, ale v pozitivním slova smyslu. Odvezl mě zpátky a já za těch cca 20 minut (když to přeženu) měla vydělané tři tisíce. Ano, čtete správně. Tento člověk se stal dalo by s říci mým prvním stálým klientem, a občas si na něj nostalgicky vzpomenu. Na prvního se totiž nedá zapomenout!  

Žádné komentáře:

Okomentovat