pondělí 1. ledna 2018

Pohovor


A ozval. Kupodivu mi odepsali ze všech podniků, kam jsem napsala. Ono když jim napíše holka, které je čerstvých osmnáct let, pak je to pro ně něco jako jackpot. Ovšem nejrychlejší byl "manažer" klubu, který se mi líbil nejvíce. Brala jsem to něco jako znamení. Možná osud, nevím. Chvíli jsme si psali, načež mi navrhl osobní schůzku, kde vše probereme detailněji a já se rozhodnu. Asi vám to bude připadat zvláštní, ale měla jsem z toho dobrý pocit.

Byl pátek 22. července roku 2011 a já se chystala na onen pohovor. Byla jsem malinko nervózní, ale ne nijak dramaticky. Přeci jen jsem nebyla vyklepanou novickou, která to za prachy v životě nedělala. Ovšem nebyla jsem ani zajetou profesionálkou, jakou jsem dnes. Když se na to podívám zpětně, byla jsem zoufalou holkou, která se nutně a co nejrychleji potřebovala osamostatnit, aby se dostala ze spárů závislé matky, která ji dávala za vinu snad i to, že se země otáčí kolem slunce. Ovšem na stranu druhou jsem byla mladá naivní čerstvá osmnáctka, která měla v očích stále tu mladičkou nevinnost a která sršela energii. Bylo mi jasné, že přesně to byl ten důvod, proč mi odepsali ze všech klubů, kam jsem napsala.

Pohovor byl hrozně fajn. Nekonal se přímo v klubu, nýbrž v jiném podniku (ne takovém). Přivítal mě sympatický muž, který si ode mě, ačkoliv jen v mé hlavě, vysloužil přezdívku kulička, a který mi vše vysvětlil. Později jsem se dozvěděla, že je to kamarád majitele a patří mu ten podnik, ve kterém právě sedíme.

Otázky byly různé, některé více na tělo, jiné méně. Ptal se, zda už mám nějaké zkušenosti, zda jsem s tím smířená atd. Poté mi vysvětlil, jak to tak zhruba chodí, kolik se dá vydělat, no a pak jsem se na nějaké otázky ptala já. Celý pohovor završil větou, že ví, že jsem psala do více podniků (ačkoliv jsem mu to neřekla) a že je jen na mně, jak se rozhodnu. Váhala jsem, přeci jen to bylo něco jiného dělat to občas jako takovou fajn brigádu, než se tím živit a stát se profesionálkou. Před těmi cca dvěma roky jsem si říkala, že nikdy nesklouznu k tomu, abych se tím živila a že je to jen přivýdělek. No a teď jsem stála před rozhodnutím, zda se tím opravdu začít živit. Byl to neskutečný paradox. Nakonec ze mě vylétla věta, že bych to tedy zkusila. Nebylo to takové to pevné rozhodnutí za kterým si stojíte a kdy cítíte, že jste udělali správnou věc a máte z něj fakt dobrý pocit. Bylo to rozhodnutí, které děláte ze zoufalství a to takového, že kdybyste jej neudělali, šli byste si to rovnou hodit.

Viděl na mně, jak jsem z toho celá nesvá a rozhozená, a jako správný "obchodník" mi navrhl večer téhož dne. Prý není na co čekat, a alespoň si vyzkouším, zda to je práce pro mě či nikoliv. Když se na to podívám zpětně, měl pravdu. Nebylo na co čekat. Myslím, že on tenkrát věděl daleko lépe než já, že kdyby mi nenavrhl večer toho samého dne, tak by z toho nic nebylo. Řekl mi, co si mám vzít s sebou (boty na podpatku, hezké spodní prádlo, minišaty). Dvě z těchto tří věcí jsem neměla, takže jsem vyrazila na nákupy a psychicky se připravovala na mé "poprvé".


Žádné komentáře:

Okomentovat