pondělí 22. ledna 2018

Poprvé v Praze!


Měla jsem za sebou cca půlrok práce v brněnském klubu. Byla jsem tam spokojená a moc se mi tam líbilo. Tehdy nám šéf nebo pasák, jak chcete řekl, že bude muset klub na pár dnů zavřít, kvůli opravě elektroinstalace. Prý si máme udělat volno a načerpat síly. Jenže mně sílu dávala právě ta práce a čím více jsem jí měla, tím lépe. Tehdy mi dokonce šéf dával volno povinně, protože jsem byla hroznej dříč, ale o tom později. 

Přemýšlela jsem, co budu těch pár dní dělat. Z představy, že budu mít volno a nebudu dělat nic, jsem měla osypky. Jedna kolegyně se mě zeptala, zda bych se nechtěla podívat do Prahy, že by mě vzala do klubu, kde ona sama kdysi pracovala. Jasně že chtěla! Praha byla vždy mým snem, takže jsem jí to prakticky ihned odkývla. Řekla, že tam zavolá a domluví to. Další den mi řekla, že nás budou čekat, takže zbývalo si zabalit pár věcí, koupit lístky a vyrazit. A tak se taky stalo. Ani jsem se nenadála a seděla ve žlutém autobusu směr Praha. Poprvé! Nemohla jsem tomu uvěřit, já holka z "vesnice" (kdo někdy byl v Brně tak ví) jedu šlapat do Prahy. Bylo to pro mě neuvěitelné a chvílemi jsem dokonce měla pocit, že sním. Hrozně jsem se těšila a zároveň měla obavy a trošku i strach.

Po příjezdu do Prahy jsem se cítila jako Alenka v říši divů. S kolegyní jsme si vzaly taxíka a vyrazily do klubu. Celou cestu jsem byla přilepená na okýnku a koukala s otevřenou pusou. Už tehdy mě Praha chytla za srdce. Po vystoupení z taxíku se mé pocity obrátily o 180 stupňů. Začala jsem pociťovat daleko větší strach a nejistotu. Když jsme stály před klubem a zazvonily, cítila jsem se trochu trapně. 

Přišel nám otevřít vyhazovač a ukázal nám, kde máme počkat na manažerku. Čekaly jsme u stolečku v dlouhé chodbě hned naproti vchodu do místnosti s barem a sedačkami, kde byly holky a pár klientů. No a nebyla bych to já, abych s jedním z nich nezačala hned flirtovat :D Manažerka po chvíli přišla, uvítala nás a začala povídat. Zatímco mluvila, tak já pokračovala ve flirtu, až se barmanka přišla zeptat, kdy budeme pracovat, protože klient  si vybral mě. Prý tak do hodinky. K tomu, aby mohl odejít musel projít kolem nás a jak odcházel, řekl mi, že za mnou pak přijde. Takový fofr jsem fakt nečekala. I kolegyně mi řekla, že jsem neskutečná. Nevím proč, ale nemohla jsem si pomoct. Ve vzduchu jsem cítila práci a byla jak pes reagující na Pavlovův reflex. 

Jakmile nám manažerka vše vysvětlila, vzala nás do šatny. Šatna byla velká a prostorná. Žádná mini místnůstka jako v brněnském klubu. Bylo tam pár holek, kterým jsem nejistě řekla ahoj, a začala se s lehkým studem převlékat. Když jsem byla oblečená, sedla jsem si, koukala do blba a nechala myšlenky plynout, a to tak dlouho, až pro mě musela kolegyňka přijít. Jakmile jsem vešla do víru dění, zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Žádný malý box, kde se holky mačkaly jako sardinky, ale velká dlouhá sedačka naproti které byly prostorné boxy pro klienty. Bar sice nebyl o moc větší za to se dvěma barmankami, které se staraly o nápoje a obsluhu klientů. Holky tam zastávaly opravdu jen funkci prostitutek. 

Než jsem se stačila pořádně usadit a rozkoukat, přišel můj vyvolený :D Koukli jsme na sebe a ve vteřině jsem s ním seděla v boxu a popíjela drink. Vím, že jsme byly hodinu na pokoji, kdybyste mě vzali do toho klubu, tak bych vám dokonce byla schopná říct ve kterém, a taky vím, že to byl tuším Němec. Ale víc si nepamatuju. Ten večer celkově byl na práci velmi produktivní. Vždy, když jsem se vrátila z pokoje a dosedla na sedačku mezi ostatní volné slečny, tak stačila chvilka, a už jsem udržovala oční kontakt s dalším potenciálním klientem. Oční kontakt spojený s lehkým flirtem tu byl stejně důležitý jako v brněnském klubu, takže jsem byla ve svém živlu stejně, jako když rybu hodíte do vody. A nesmím zapomenout na úsměv! Jo, někdy mi ta práce v klubu fakt chybí.

Vždy když jsem se vrátila z pokoje, tak po mě kolegyňka hodila ne zrovna přátelský pohled. A čím více těch pokojů bylo, tím víc mě probodával. Poté jsem se od jedné slečny dozvěděla, že neměla žádný pokoj. Nepřekvapilo mě to. Namísto toho, aby se snažila, tak kecala s holkama a doufala, že jí bude stačit štíhlá postavička a blnd vlasy, ale nestačily. Mnohdy si klient raději vybere dívku, která sice není úplně jeho typ, ale usmívá se a kouká po něm, než dívku, která se mu sice vzhledově líbí více, ale která ho ignoruje. 

Úspěšný večer byl u konce, takže jsem si šla k baru pro penízky a čekala na manažerku, která nás měla odvést do bytu. Většina klubů v Praze má pro holky byt(y), které jsou určeny především pro mimopražské slečny. Holky v nich během práce v klubu bydlí. To, jak pracují závisí jen na nich a na domluvě s manažerem onoho klubu. Některé týden pracují a týden mají volno. Jiné pracuji 14 dní a týden mají volno atd. Je to opravdu různé a možností je spousta. Docela jsem se těšila do postele. Byla jsem i poměrně unavená. I když ne tolik, jak by se mohlo zdát. Ta práce mě nabíjela energií a stejně je tomu dodnes. 

Když jsme ale přišly do bytu, tak jsem se zhrozila. První, co jsme s kolegyňkou uviděly, byly dvě slečny kouřící trávu. V bytě to neskutečně smrdělo a představa, že v nabídnuté posteli budu spát, byla nereálná. S kolegyňkou jsme po sobě nechápavě koukaly. Když manažerka odešla, tak mi sama řekla, že takhle to tam nikdy nebylo. V tu chvíli jsem byla ze spánku vyléčená a rozhodla se, že se namísto něj půjdu projít po městě. Zkrátka trochu poznat Prahu. Měla jsem mobil a internet, víc jsem nepotřebovala. Než jsem odešla, tak mi telefon oznámil novou příchozí zprávu a zaslechla jsem, že kolegyňce po chvíli také. Zůstala jsem stát jak opařená. Přišla a zeptala se: Taky ti psal Aleš, že?" A já na to: Jo!" Obě jsme nechápavě koukaly na telefon té druhé. Napsal, že máme přijít do práce o den dřív. Zvláštní bylo, že to psal v takovou hodinu, jako kdyby věděl, že jedeme jinam - za lepším. Řekla jsem jí, že jdu pryč. Vyděšeně na mě koukla. Já se jen usmála a řekla, ať se nebojí, že přijdu. Nedivila jsem se, že se bála. Musela jsem být zpět tak, abych byla v klubu na 12 hodinu. Tohle byl jeden z klubů, který nefungoval jen večer, ale i přes den a když už jsem tam byla, tak jsem chtěla do práce investovat co nejvíce času. Ostatně to byl hlavní důvod, proč tam jsem. 

Druhý den probíhal poklidněji. Práce nebylo tolik, ale byla. Probíraly jsme tu esemesku. Pořád nám nešel do hlavy ten čas, kdy nám přišla. To, že jedeme do Prahy věděla jen jedna slečna a ta by nás nepráskla. Sama v minulosti pracovala v tom stejném klubu :D Měly jsme různé teorie, a jedna byla šílenější než druhá.     

Žádné komentáře:

Okomentovat