středa 10. ledna 2018

Sympatický Australan


Stačí obléknout pudrově růžový kabátek a vydat se vstříc novému dobrodružství. Kdo to asi bude? Jak bude vypadat? Tohle mě na tom snad nikdy neomrzí. To vzrušení. Ten chtíč poznat  něco nové a nepoznané... 

Jestli čekáte VIP taxi tak jste na omylu. Městská hromadná doprava to jistí. Je to jen 15 minut tramvají od místa, kde bydlím. A čím méně lidí ví, co jsem zač, tím lépe. No a taxikář už je navíc. Ti vždycky vědí. Neptejte se mě jak. Prostě ví. Ono když nastoupí mladá, poměrně hezká holka a chce odvézt do jednoho z pražských luxusních hotelů, tak je asi jasné, že tam nejede prodávat bonbóny. 

Jediné, co o klientovi vím, je to, že je mu přes 40 a má pár kilo navíc. V Praze je jako většina pracovně a chce si zpříjemnit večer právě v mojí společnosti. Jsem ráda, že si z množství holek vybral právě mě. 

Jsem před hotelem. Ačkoliv to dělám 5 let tak nervozita je stále téměř stejná. Miluji to. Píši klientovi, že už jsem na místě a netrpělivě přešlapuji. Z hotelu vychází dva Rusové a pokukují po mně, ale já se je snažím nevnímat. Jsem tu přeci pro jiného. A už přichází. Je to velice sympatický muž s pár kily navíc, jak psal. Co mě na něm asi nejvíce zaujme jsou dioptrické brýle se silnými černými obroučky, které mu velice sluší. Silně mě obejme a vyzve, ať jdu s ním. Nadšeně souhlasím.   

Při cestě na pokoj si povídáme. A mně z jeho angličtiny naskakuje husí kůže. Je tak perfektní, tak dokonalá, sakra. Vždy když někdo takhle mluví tak já mám strach tu pusu otevřít, protože tu je velká šance, že se ztrapním. No nic. Hlavně klid. Jeho angličtina je jako z těch kazet, které nám pouštěli na základce v hodinách AJ. Kupodivu to není rodilý mluvčí, takže klobouk dolů.
Na pokoji dostanu k výběru něco na pití. Jako téměř vždy skončím se sklenicí vody. Naše konverzace jako by neměla konce. Pořád se máme o čem bavit, ale čas přímo letí, takže se ho zeptám, zda mohu použít koupelnu. S úsměvem na tváři přikývne. Vždy se sprchuji těsně před odjezdem, ale vždy je lepší jít do sprchy ještě u klienta. Přeci jen jistota je jistota, a i on se určitě cítí lépe. Vyjdu zabalená pouze v ručníku a sedám si na postel. Hotel má první mínus. Nesnesitelně měkké matrace. Ale co, jsem profesionálka, nějak si poradím. Ono nic jiného mi ani nezbývá :D

Klient jde ke mně. Je ještě oblečený a jako bonus krásně voní. Líbí se mi to. Líbí se mi, když si toho chapa můžu taky někdy rozbalit. Začneme se velice jemně a nenuceně líbat. Já postupně rozepínám knoflíky na jeho košili. Načež to nevydrží, dorozepíná si ji sám a vezme to se vším všudy. Škoda :(
Leháme si do postele. Já ještě zabalená v osušce, on již zcela nahý. Naše něžné líbání se mění v divoké a vášnivé. Tohle bych do něj neřekla. A už vůbec bych neřekla, že z toho malého zvonečku vyroste poměrně slušný zvon. Takový rozdíl jsem snad ještě nikdy neviděla. Chystá se dolů, a mně je jasné, oč mu jde. Lízání. Modlila jsem se, ať to mám rychle za sebou. Jenže po chvíli jsem zjistila, že se mi to kupodivu líbí. Co se to se mnou děje? Že by to bylo tím, že dnes tu nejsem jako zásadová Kačenka, ale jako někdo úplně jiný? Je to docela pravděpodobné, protože jeho snaha brzy přináší ovoce. Jsem z toho poněkud zaskočená. Není to můj první meeting, co by projektu, ale tohle jsem nečekala. 

Teď byla řada na mně. Ačkoliv to vůbec nebylo třeba, tak i já jsem mu chtěla ukázat, co umím. Evidentně se mu to líbilo, protože nechtěl, abych přestávala. No a já s chutí pokračovala. Po chvíli jsem to nevydržela a šla na něj. Bylo to tak plynulé, tak spontánní a přirozené. Jako bych tam nebyla ani za jednu z nich, nýbrž sama za sebe. Za Lenu. Jenže po chvíli změknul. Když se mi něco takového stane, tak nesmím panikařit. Klient by moji paniku vycítil, a pak by veškerá moje snaha byla marná. Takže jsem jako by nic přešla opět dolů. Věděla jsem, že se mu to před tím víc než líbilo. No a moje snaha přinesla ovoce. Tentokrát šel on na mě. Stačila chvilka a dílo bylo dokonáno. Chvíli jsme oba jen leželi, hladili se a líbali. Bylo to krásné, ale i vše hezké musí jednou skončit, takže jsem šla do sprchy.  Nabídl se, že mě doprovodí dolů. S radostí jsem souhlasila. Před hotelem to skončilo stejně, jak to začalo. A já jela domů. Po cestě mi přišel email. Byl od něj. Děkoval mi za můj čas se slovy, že pokud bude mít znovu cestu do Prahy, tak se určitě uvidíme. No a já se určitě budu těšit.  

Žádné komentáře:

Okomentovat