pondělí 8. ledna 2018

Životní rozhodnutí


Tohle si naopak pamatuji velice přesně. Zkrátka jako kdyby to bylo včera, když mě kamarád majitele klubu odvezl před zvláštně vypadající kamennou budovu, která nepřipomínala noční klub ani zdaleka a řekl mi, ať zazvoním na zvonek. Vystoupila jsem a chvíli před ní jen stála. Poslední možnost, poslední šance to odpískat a jít domů. Domů? Vždyť domov nemám už dobrých pět let, tak co si to tu nalhávám. Sebrala jsem veškerou odvahu a zazvonila. Ruka se mi třásla asi stejně, jako když se proti ratlíkovi rozeběhne doga. Přišel mi otevřít sympatický šlachovitý muž, budeme mu říkat třeba Filip. Usmál se a vyzval mě, ať jdu dovnitř. Osvětlené schody nahoru mě vedly do neznáma. 

Prostory byly krásné, nebojím se říci až luxusní. Po pravé straně byl bar, uprostřed dvě tyče a vlevo zase schody vedoucí k pokojům. Kolem dokola byly tzv. sedací boxy se stolečky. Filip mi řekl, ať jdu k muži, který seděl v zadní části klubu. Nervózně jsem k němu přišla a představila se. Dozvěděla jsem se, že se konečně setkávám s tím nejvyšším - tedy s člověkem, kterému klub patří a který bude oficiálně mým prvním pasákem. Jemu říkejme třeba Aleš.

Vyzval mě, ať si sednu a zeptal se, zda si dám něco k pití. Řekla jsem si jen o vodu. Z jeho výrazu jsem poznala, že ho má odpověď potěšila. Jakmile mi jedna ze slečen přinesla vodu, začal mluvit. Vysvětli mi, že mají 3 druhy pokojů - normální, pokoj s vířivkou a pokoj s přístupem na bazén, kde cena se pohybuje od 3 600 do 6 000 za hodinu (pro klienta) a holka z toho měla od 1200 do 3000 za hodinu. Přičemž půlhodina byla za 2600 a holka z toho měla pro sebe 1000. Vysvětlil mi taky systém a to, jak to chodí, že obsluhují holky a celkově, že to tam hodně stojí na nich. Líbilo se mi to. Taky se zmínil, že netoleruje drogy a alkohol, ale že s tím asi problém mít nebudu a podíval se na poloprázdnou sklenici vody. Měl velice dobrý odhad na lidi, který dodnes obdivuji. Chvíli jsme si ještě povídali, načež mi řekl, že určitě na něco zapomněl a že nejvíce se stejně dozvím za chodu, kde se popřípadě zeptám. 

Zeptal se mě, zda mám nějaké otázky, a když jsem řekla, že mě žádné nenapadají, zavolal jednu ze slečen. Přišla drobná velice hezká blondýnka, která mě odvedla do jednoho z pokojů. Řekla mi, ať se vysprchuji, převléknu a počkám na ni. Pamatuji si, že jsem byla plná smíšených pocitů. Strach se ve mně mísil společně se vzrušením, ale také nejistotou. Už nebylo cesty zpátky.
  

2 komentáře:

  1. Hlavně, že teď za matkou jezdíš. Asi to tak špatné nebylo, ale potřebovala sis něčím obhájit tu svou lenost živit se normálně, co?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Časem i ta nejhorší rána přebolí. Nemohu změnit, co se stalo, ale mohu změnit, co se stane :)

      Vymazat