středa 7. března 2018

Jeden den, jeden hovor, jeden klient


Leden. Měsíc, kdy by práce nešla, ani kdybych měla fotky nahoře bez. Klasika. Jenže já se na tuhle každoroční klasiku opět nepřipravila. Tedy alespoň ne cíleně. Měla jsem hodně práce v prosinci, takže jsem něco málo našetřeno měla, ale statisíce to nebyly. Nehledě na to, že účty se neptají. Nájem byl zaplacený, ale zbytek ne.

Když mi tedy ve středu kolem 14. hodiny odpoledne zazvonil telefon a klient mi sdělil, že by rád za hodinu přišel, neváhala jsem ani vteřinu. Nemohla jsem váhat. Jak jsem napsala, účty se neptají. Nachystala jsem se a s patřičným nadšením ho očekávala. Chápejte, práci jsem neměla asi tři dny, takže jsem potřebovala sex jako prase drbání. Alespoň to jsem si v tu chvíli myslela.

Přišel ne zrovna pohledný padesátník. Snažila jsem se být milá už kvůli účtům a své reputaci. I když skoro žádnou nemám, tak jsem nechtěla, aby mi někdo takový zkazil jméno. Sice pořád říkám, že za holkama jako jsem já norníci (rozuměj klienti, co píšou revíčka) nechodí, ale náhoda je blbec. Ani mě nepozdravil a hned si postěžoval, jak je to tu na houby s parkováním, a že měl problém najít místo. Hlavně buď milá, znělo mi v hlavě. Uvedla jsem ho do pokoje a snažila se navázat konverzaci. Neúspěšně. Chvílemi jsem měla pocit, jako bych ho svojí přítomností obtěžovala. Takže jsem se vykašlala na zdvořilosti, ve vší slušnosti požádala o peníze a poslala ho do sprchy, kterou fakt potřeboval.    

Zatímco se sprchoval, svlékla jsem se do spodního prádla, pro jistotu ještě jednou použila antiperspirant, nagelovala frndu, abych byla vlhká a on tak měl pocit, že za to vlhko může jeho mužnost, no a s neskutečně falešným úsměvem čekala na jeho příchod ze sprchy. V duchu jsem se modlila, aby se někam vypařil - nevypařil. Když přicházel, tak jsem se začala modlit, aby se aspoň rychle udělal, když už se teda nevypařil, ale ani to se mi bohužel nesplnilo. Tohle je stejně paradox. Když chci, aby se klient udělal rychle, tak to trvá celou věčnost (dobře, někdy se to jen zdá jako věčnost), no a nebo se neudělá vůbec. No a když nechci, aby se udělal rychle, protože se mi líbí a chci z toho taky něco mít, tak je to jako japonský rychlovlak. Zkrátka než si to stihnu pořádně užít, tak klient už je na konečné. 

Přišel ke mně a hned se po mně začal sápat. V tu chvíli se mi navalilo. Na to se pokusil o líbání, kterému jsem se vyhla, protože sympatie pro něj byly někde daleko, moc daleko. Přemáhala jsem se, jak jen to šlo, abych nevstala, nevrátila mu peníze a neposlala ho pryč, ale jak už jsem dvakrát  napsala, účty se neptají a upřímně, trocha té pokory mi taky neuškodí. Kecy! Kdybych uměla lépe hospodařit s penězi, měla bych už zaplacené i účty a mohla si dovolit ho poslat pryč. Dobře mi tak!

Docela dlouho si hrál s prsama, což jsem brala jako plus. Holek mi sice bylo líto, ale aspoň jsem se nemusela tolik přemáhat. Stačilo tam jen ležet a předstírat, že si to užívám. Ne že by mi to předstírání kdovíjak šlo, herečka jsem fakt mizerná, ale bylo vidět, že já ho až tak nezajímám. Klidně bych tam mohla holky nechat a dojít si do Billy na nákup.

Po holkách přišla na řadu frnda. Kdo mě sleduje déle tak ví, že lízání nemusím. Většina chlapů to totiž neumí. Buď se snaží mi z poštěváku postavit druhou Eiffelovku, nebo slintají jako psi na pavlovův reflex, a to opravdu není nic příjemného. No a tady to bylo hned dva v jednom. Chvíli jsem to vydržela, ale co je moc je moc, takže jsem vstala a naznačila mu, že půjdeme na to.

Šla jsem na něho, ale nebyli jsme schopni se sehrát, tudíž jsem to nakonec vzdala a "zavelela", že na to půjdeme zezadu. Jo, chtěla jsem, aby se co nejrychleji udělal, a při poloze zezadu to většinou bývá rychlá tutovka - většinou. Bylo to ještě horší, než když jsem byla na něm. Měla jsem pocit, že nikdy s žádnou ženou tuhle polohu nedělal. Bylo to čiré utrpení, hlavně tedy pro mě, protože jsem nevypozorovala, že jemu by ta naše nesehranost nějak vadila. Mně ovšem ano.

Řekla jsem mu, ať mě omluví a zeptala se, zda si dá něco na pití. Nic nechtěl. Ani já vlastně žízeň neměla, ale nutně jsem potřebovala vědět, kolik je hodin, protože v pokoji hodiny nebyly. Normálně je čas to poslední, co mě zajímá, ale s ním to nešlo jinak. Bylo to doslova utrpení. Do konce nám zbývalo asi 20 minut, ale mně to v tu chvíli přišlo, jako by to měla být celá věčnost. Snažila jsem se uklidnit. Když už jsem tam byla, tak jsem se napila a šla jsem zpět do pokoje.


Ležel, a ten jeho kašpárek taky. Přišla jsem k němu a znovu ho postavila, což kupodivu nebylo těžké. Navrhl, že půjde na mě. Neprotestovala jsem. Ostatně moc poloh nám stejně nezbývalo. Lžička s ním neřipadala v úvahu. Bylo by to asi jako kdyby se opilý štamgast pokoušel hrát kulečník - no, taky by se netrefil. Ačkoli u štamgasta by za to mohla míra alkoholu v krvi, tak u mého klienta pupek, který je při této poloze opravdu nežádoucí. No a o oastatních polohách je škoda mluvit, vzhledem k tomu, že jsme nebyli schopni se sehrát ani při těch základních.

Byl to můj nejhorší sexuální zážitek za několik posledních měsíců, možná i let. Připadala jsem si asi jako Belle, když měla toho klienta, který byl na ní a povídal jí o těch fóbiích, jenže ten můj nemluvil. Jen divně hekal a měl vyplazený jazyk. Já tam jen tak ležela, koukala se do stropu a ptala se sama sebe, zda mám něco takového zapotřebí. Začala jsem přemýšlet, co udělám s penězi od něj, a v tu chvíli jsem věděla, že je všechno špatně.  

Vydržela jsem to ještě chvíli, načež jsem ho požádala, ať si lehne. Měla jsem v plánu ho dodělat rukou, což je ta nejhorší možnost, jakou může prostitutka zvolit, protože to si může klient udělat sám. Jasně, sice bez přítomnosti té holky, ale stejně je to z mého pohledu amatérismus první třídy. Honila jsem mu ho a on se snažil mi strčit prsty dovnitř. Různě jsem se tam kroutila a snažila se mu tak dát najevo, že se mi to nelíbí. Bylo mu to jedno. Druhou rukou jsem tedy tu jeho z onoho místa odstrčila. Šlo vidět, že z mého kroku nebyl nadšený. Já taky nebyla. Nehty měl neupravené a kůžička kolem nich byla samý záděr a oděrek. A o infekci jsem opravdu zájem neměla. Začal mi tedy sahat na prsa, což mi nevadilo. Jenže díky jeho krokům a naprosté ignoraci mě jako takové, jsem byla opravdu ve špatném rozpoložení, které šlo ze mě cítit. Zkrátka ta hodina s ním mě vyčerpala tak, jako mě mnohdy nevyčerpá ani celý pracovní den, kdy mám 2-3 klienty.

Nakonec jsem se rozhodla, že to ukončím. Na jednu stranu mě to hrozně štvalo, protože se neudělal, na tu druhou jsem věděla, že to bude vysvobození. Nevím, jak pro něj, ale pro mě určitě. Omluvila jsem se mu a poslala ho do sprchy. Jediné, co jsem si v tu chvíli přála bylo, aby už byl pryč a já tak mohla jít umýt sprchový kout a smýt tak ze sebe ten pocit prázdnoty a použitosti. V tu chvíli jsem se totiž necítila o moc lépe než použitý toaletní papír nebo ta matrace, jak se o nás s oblibou říká.          

Pro mě z toho plyne obrovské ponaučení. Nikdy nebrat klienta jen proto, že potřebuji peníze. Měla jsem ho poslat pryč už při jeho příchodu, a za normálních okolností bych to udělala. Měla jsem obrovské štěstí (v tu chvíli ho bylo rozhodně více než rozumu), že mé počínání nenapsal někam na fórum. Náhoda je totiž blbec. Mimochodem tohle bylo poprvé, kdy jsem v přítomnosti klienta přemýšlela, co s jeho penězi udělám. A doufám, že taky naposledy.

2 komentáře:

  1. Hele Leno, ten tvůj post na ig je fakt mimo, ty nesáháš po kotníky nikomu. Šlápota, která nic neumí, nemá ani dodělanou školu a živí jí roztahování ku*dy, fakt má co psát o tom, že jí někdo nesahá ani po kotníky. Ostatní lidi mají rodiny, přátele, práci, která je baví, cestují, mají kolem sebe lidi, kteří je mají rádi. Co máš ty, že se cítíš tak nad věcí? :D Dluhy, tlustou držku a ksicht, kterej vypadá jak strhaná 40. Gratuluju, fakt ti ostatní nesahají ani po kotníky, s kurvama se fakt ostatní lidi nemají potřebu poměřovat :D A víš proč? Protože všichni žijí lepší život než zakomplexovaná šlapka, která jen štěká a kope kolem sebe. Andrea

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, máš pravdu, po kotníky nesahám, já totiž sahám nad ně. Rodinu mám. Jestli sis toho náhodou nevšimla tak nedávno jsem s ní strávila 3 dny. To stejné přátele a i dokonce práci, která mě baví a kde jsem svou paní, což spousta lidí říct nemůže. A světe div se, i cestuji. Nejsem závislá na jednom jediném člověku a nemám potřebu lidem ukazovat faleš a nepravdu jen proto, abych se cítila lépe. Chápu, že upřímnost je v dnešním povrchním a pokryteckém světě nežádoucí, ale to není můj problém. Hezký slunečný den :-)

      Vymazat