pátek 6. dubna 2018

Dva naprosto odlišné úterky


Dva stejné dny v týdnu, ovšem po pracovní stránce naprosto odlišné. Zatímco v jedno úterý jsem vydělala 9 000 Kč tak to další jsem byla na krásné kulaté 0. Pojďme si ale o těchto dnech říct víc. No a začneme tím prvním.

To ráno jsem vstávala  s nejistým pocitem. Byla jsem nervózní, abych dohnala včerejšek (pondělí). Zkrátka i na hřbitově bylo ten den živěji. Dost mě to překvapilo. Pondělky patří zpravidla k úspěšným dnům. Ovšem na druhou stranu jsem byla ráda, protože by mi mé nachlazení stejně nedovolilo pracovat. Ne, nejsem z těch holek, které pracují i nemocné, protože nemají jinou možnost, naopak. I když je mi následující den lépe, tak si ho pro jistotu nechávám volný, abych něco nepodcenila. Nevím, zda by klient při sexu namísto vzdychání ocenil posmrkování a namísto líbání chrchlání, asi ne. A já bych taky o nic takového nestála. 

Následující den mi ale bylo o tolik lépe, že jsem se rozhodla pracovat. Takže jsem vstala, ustlala postel, vyměnila prostěradlo a připravila pokoj na nový pracovní den. Poté jsem šla ven s Diegem, a po příchodu z procházky jsem se šla osprchovat. Chtěla jsem být zkrátka připravená. Tím připravená myslím být osprchovaná, natřená tělovým mlékem, mít vyčištěné zuby, učesané vlasy a mít ošetřenou pleť - to znamená vyčištěnou pleťovou vodou a natřenou denním krémem. Oficiálně pracuji od 10 hodin. No a mně se tohle vše podařilo mít po dlouhé době hotové před desátou. Vždy se líčím, až když vím, že mi má přijít klient. Na makeup mi stačí 20 minut. Přijde mi zbytečné pleť zatěžovat makeupem už od rána, když první klient mnohdy přijde až odpoledne. To ovšem neplatilo pro tento den.


Stavbyvedoucí, Belgičan, pracovník ozbrojených složek a učitel

Mým prvním klientem byl sympatický třicátník. Do telefonu měl jistý požadavek - prstění. Neměla jsem s tím problém do doby, než jsem tuto praktiku okusila v jeho podání. Chvílemi jsem měla pocit, jako by mi těmi prsty chtěl vytáhnout všechny pohlavní orgány. Poté proběhl sex, ale svůj orgasmus oddálil. Nemám ráda, když mi tohhle klient udělá. Šance, že ho dosáhne se tím jeho oddálením automaticky sníží. Chvíli jsme si povídali, načež chtěl namasírovat. Snažila jsem se z té masáže vyvlíknout, ale byl neoblomný. Přijde mi nezodpovědné dělat masáže bez nějakého vzdělání (kurzu). Vzala jsem tedy svůj tělový krém (nic jiného jsem neměla) a pustila se do takového spíše hlazení. Šlo mi o to, abych mu neublížila, což se při masáži může stát lehce, když nevíte, co a jak. Poté se nějakou dobu střídalo prstění se sexem. Když orgasmus oddálil podruhé, tak jsem si byla jistá, že k němu nedojde. No a taky že nedošlo.

Vždy mi vadí, když klient nedosáhne orgasmu. Mnohdy si to totiž dávám za vinu, ačkoli vím, že to moje vina není, jako v tomto případě.

 Klient z Belgie se objednal den dopředu. Pro jistotu jsem se ho zeptala, zda je opravdu odtamtud. Prý ano. Sdělila jsem mu tedy ceny a služby, se vším souhlasil. A další den mi schůzku potvrdil. Přišel asi hodinku po odchodu prvního klienta. Už když jsem ho viděla ve dveřích, tak mi bylo jasné, že půjde o flegmatického člověka. A taky že ano. Upřímně nemám takové klienty ráda. Cítím se nesvá, když nevím, zda se jim to líbí nebo ne. Zkrátka klienti typu mouchy sežerte si mě, nejsou nic pro mě. Pravdou ale je, že mě tenhle klient docela překvapil. Ano, byl sice flegmatický, ale ne tolik, jak jsem čekala. Nakonec to byla příjemně strávená hodinka  s příjemnou konverzací, no a jako bonus dva jeho orgasmy.

Cizince mám daleko raději než Čechy. Je to hlavně proto, protože si tolik nestěžují. Vlastně skoro vůbec si nestěžují.


Později odpoledne pak přišel další klient. Byl hubený, a vysoký asi stejně jako já. Když mi pak po sexu řekl, že pracuje v ozbrojených složkách, tak jsem byla v šoku. Nějak jse si ho neuměla představit se zbraní v ruce. Zajímalo mě, co konkrétně dělá, ale nechtěl mi to říct, takže jsem nenaléhala. Tu zbraň ale prý v práci nosí. Zbytek hodiny jsme pak prokecali, takže k druhému orgasmu nedošlo.

Dodnes mě tak torchu zajímá, co dělá za práci. Prý je to zajímavá pozice, takže kdo ví.

"Poslední" klient byl snad největší zlatíčko ze všech. Byl sice trošku při těle, za to měl ale neskutečně roztomilý kukuč. Byla jsem v šoku, když mi po několika mých marných pokusech řekl, že dělá učitele na základní škole. A to v pořádném! Zůstala jsem na něj koukat s otevřenou pusou. V posteli byl takový nesmělý a nervózní. Trvalo, než se mu postavil. Chvíli jsem si dokonce myslela, že se mu nepostaví vůbec. Nakonec se naštěstí zadařilo a to se vším všudy, takže spokojenost byla na obou stranách.

Tento klient se choval trošku jako puberťák. Normálně by mi to vadilo, ale u něj kdovíproč ne. Nějak mi to k němu sedělo. A líbio se mi to. 


Těsně před půlnocí přišel ještě čtvrtý klient. Volal, že prý je před domem, ale nikdo tam nebyl. Napsala jsem mu to, a on že stojí na té adrese a u popisného čísla, které jsem mu řekla, ale řekl mi orientační číslo, které pro to popsiné neexistuje. Bylo mi to divné, ale přešla jsem to - neměla jsem. Přišel lehce opilý muž, který se tu choval jako by mu to tady patřilo. Jeho chování se mi ani trochu nelíbilo. Normáně když mi přijde klient a já cítím, že je v pohodě, tak se po jeho příchodu do pokoje posadím na postel. Tady jsem raději zůstala stát, a po chvíli konverzace jsem ho požádala, aby odešel. Nechápal proč, ale mé přání respektoval. Možná by byl v pohodě, ale já nechtěla nic riskovat. Už vůbec ne v takovou hodinu a v jeho podnapilém stavu.

Od té doby jsem zkrátila pracovní dobu o dvě hodiny. Nerada bych tu měla nějaké problémy, které by způsobily, že bych odtud musela odejít. Diskrétnost pro mě vždy byla, je a bude na prvním místě. A to nejen ta klientova, ale i ta moje.   


Úterý č. 2

Ten den byla katastrofa už od samého začátku. Telefon ne a ne zazvonit. Jestli zazvonil párkrát, tak je to moc. A já se nudou kopala do zadku (obrazně řečeno). Nesnáším takové dny. Když to volá a nechodí, tak fajn. Aspoň to volá a vím, že zájem je. Ale když to ani nevolá, je to průšvih. Takových dnů je sice málo, ale jsou. A patří k této práci stejně jako ty ostatní. 

Žádné komentáře:

Okomentovat