čtvrtek 28. června 2018

Orgasmus


Někdy v první polovině června


Zdálo se, že to bude schůzka jako každá jiná. Trocha té konverzace, aby řeč nestála a pak sex, kdy můj orgasmus bude opět na druhé straně zeměkoule. Jo, to se mi posledních několik týdnů stává dost často - vlastně pořád. Jenže tahle schůzka byla jiná - byl blízko. Zatraceně blízko.

Nevím, jak to mají ostatní prostitutky, ale já ve své branži (a nejen v ní) odlišuji dva druhy orgasmu. Ten, který si tak trochu vynutím, například drážděním klitorisu, a pak ten, který přijde zcela spontánně. Jenže poslední dobou jsem neměla ani jeden. Zkrátka kdyby mi někdo řekl, že jako prostitutka, která má dostatek klientů a tím pádem i sexu, nebudu uspokojená, vysmála bych se mu. Dnes je to pro mě krutá realita, která se negativně odráží v mém osobním životě. Ano, jenom v něm. Jsem podrážděná, nic mě nebaví a namísto toho, abych s každým klientem doufala, že přijde, si říkám, že zase bude v nedohlednu. A ne, nelžu jim a neříkám, že jsem orgasmus měla, když to tak není. Rozhodně je to lepší, než jim hrát scénu jako z nějakého laciného porna. Nejsou hloupí. Opravdu ne.

A tak jsem vyrazila vstříc novému dobrodružství. Tentokrát jsem neměla v hlavě nic. Prostě jsem nepřemýšlela, už vůbec ne dopředu. Až do chvíle, než jsem nastoupila do černého SUV. Seděl v něm úplně obyčejný muž. Takový, kterého byste na ulici přehlédli bez povšimnutí. I já, až na jedno. Jeho dominance v posteli a asi nejen v ní, vzhledem k jeho práci, z něj přímo sršela. A to je pro submisivní holku jackpot. Ucítila jsem mokro v kalhotkách. Prostě jen tak, zničehonic. A to se mě kromě podání ruky nedotkl. Co asi bude, až se mě dotkne víc, pomyslela jsem si. Najednou jsem cítila, že po několika týdnech ho budu mít a bez toho, aniž bych si ho musela vynucovat.

Asi si říkáte, jak jsem po pár vteřinách a jednom podání ruky mohla poznat, že je klient v posteli dominantní. Stejně, jako jsem schopná poznat prostitutku v davu lidí, klienta, který dlouho neměl sex, nebo takového, který je v posteli věčným začátečníkem a doufá, že se to návštěvou prostitutky změní. A mnoho dalšího. Pamatujete na moji první cestu do Prahy s moji kolegyní z brněnského klubu? Než jsme nastoupily do autobusu, šly jsme se najíst. Jedly jsme, povídaly si a najednou mi řekla, že támhle sedí holka jako my. Nechápala jsem, jak to ví. Byla úplně obyčejná, nijak výrazná. Řekla mi, že až budu v oboru tak dlouho jako ona, tak to taky poznám. A měla pravdu. Dnes mi na to, abych takové věci poznala, stačí pár vteřin. Funguje to jako v kterémkoli jiném oboru. Zkrátka když v něm pracujete dlouho a jste dobří, tak jsou určité věci, které poznáte během chvíle. 

No a já poznala tohle a byla jsem z toho doslova v sedmém nebi. Orgasmus jsem neměla dlouho, ale přirozeně dominantního klienta ještě déle. Jo, občas se stane, že mi někdo zavolá a řekne mi, že to chce zkusit, ale to není ono. Je to tak strojené, vynucené a hlavně amatérské. Vždy to končí tím, že klient je zklamaný a já se cítím trapně. Tohle bylo jiné a já věděla, že tuhle šanci nesmím propásnout. Zkrátka chtěla jsem z toho dostat maximum stůj co stůj.

Jeli jsme do centra a povídali si. Tahle část je má nejméně oblíbená. Sedíte v autě s někým, koho neznáte. Oba se cítíte tak trošku trapně a snažíte se, aby to nešlo poznat. A právě ta snaha je hřebíkem do rakve. Čím více se snažíte, tím trapněji se cítíte. Teď si vemte, že jste v malém prostoru a nemáte jak uniknout, dokud nepřijedete na místo. Asi se vám honí hlavou, proč tedy nejezdím rovnou za nimi a raději absolvuji tohle. Je to z důvodu bezpečnosti. Pokud se jedná o escort, vždy je lepší se s klientem setkat na veřejném místě, protože je daleko snadnější odejít, když se mi něco nezdá. No a za drahé taxíky odmítám v Brně utrácet. Jednou mi to bohatě stačilo.

Netrvalo to dlouho a já se ocitla  ve velké kanceláři, která byla větší než mé dva dlouhodobě pronajaté byty v Praze dohromady. Byla mi nabídnuta voda a poté sklenice bílého vína, kterou jsem přijala. Popíjeli jsme a povídali si. Nebyla to jedna z těch nudných konverzací, kde počítáte každou vteřinu, naopak. Byla to jedna z těch mála opravdu zajímavých, díky kterým zůstávám s klienty déle, než bylo domluveno a neříkám si o peníze navíc. Tady už vůbec ne, protože bych působila jako profesionálka, a tou tady nejsem. Vlastně jí nejsem nikde, když opomenu reklamu. Nikdy mi moc nešlo dodržovat ty kurví manýry. Vždy, když jsem se o to pokoušela, připadala jsem si jako ve škole. Brr. 

Naše konverzace neměla konce a já si pomyslela, jak by bylo super, kdyby mě opíchal na tom velkém poloprázdném stole u kterého jsem seděla a na jehož druhé polovině se nacházel organizovaný chaos. Alespoň tak tomu říkal. Jako by byl jakousi zdokonalenou verzí džina, protože mé nevyslovené přání, které bylo pouhou myšlenkou, se mi zanedlouho splnilo. Vstal, pozhasínal pár světel a přišel ke mně. Chvíli na mě jen koukal bez toho, aniž by se mě dotknul. Jako kdyby zkoumal, co si ke mně může dovolit. A trefil se s anatomickou přesností, protože po té chvíli mě silně chytil za vlasy a začali jsme se líbat. Tvrdě a vášnivě.

Ani jsem se nenadála a najednou jsem byla polonahá. Řekla jsem si, že bych mu to měla oplatit a v záchvatu polibků a doteků jsem mu sundala tričko. Dostat se do jeho jeansových kraťasů bylo horší, než proniknout do Fort Knox, ale nakonec se mi to povedlo a držela jsem ho v ruce. Byl akorát, ani malý, ani velký. To nejlepší na něm bylo to, že byl lehce zahnutý nahoru. Jackpot (orgasmus)  byl najednou blíž, než jsem si myslela.  No a jeho tvar byl velmi příjemnou prémií.
Chvíli jsme se vášnivě líbali a dotýkali se jeden druhého. Jeho doteky byly přesně takové, jak je mám občas ráda, silné a místy hrubé. V hlavě mi neznělo nic jiného než to, že může na té síle a hrubosti ještě klidně přidat. Po chvíli jsem to nevydržela a zašátrala v kabelce pro kondom a pustila se do ústní práce.

Dodnes mě mrzí, že jsem ho nějak nevyprovokovala, aby byl tvrdší a aby mi ukázal to, co v něm bylo a co chtěl pustit ven. Jenže znáte to. Po bitvě je každý generál. Já se té stydlivosti, která se vždycky objeví v nejnevhodnější okamžik snad nikdy nezbavím. Bude mi pětadvacet, ale i batole má víc kuráže a odvahy než já, když jsem ve společnosti klienta. Nechci zabíhat do detailů. Upřímně si myslím, že by to v tomto případě nebylo zcela vhodné. Co vám ale chci říci je to, že se opravdu snažil a byl skutečně blízko. Blíž než s kterýmkoli jiným klientem za poslední dobu. Bohužel se udělal dřív, než jsem to stihla já.   


Žádné komentáře:

Okomentovat