úterý 11. září 2018

První tour


Tento článek již v minulosti na blogu byl. Je jen trochu poupravený, aby navazoval na článek předchozí :-)


A tak jsem letěla. Úplně sama do cizí země. Do té doby jsem navštívila jen Chorvatsko a o létání pouze snila. Teď to byla skutečnost. Skutečnost, která se málem skutečností nestala, protože jsem let málem nestihla a slyšela své jméno jak se line letištní halou. Naštěstí jsem ho stihla, ale bylo to jen tak tak a s vypětím všech sil. Najednou jsem seděla v nočním letu směr Vantaa. Nemohla jsem tomu uvěřit, já skutečně poletím. Byla jsem tak vystresovaná, že jsem na letušku spustila česky. Až poté, co na mě spustila anglicky, mi to došlo. Let jsem si maximálně užívala. Trošku mě mrzelo, že jsem neletěla za bílého dne, ale i tak to bylo velice příjemné. Po přistání jsem vůbec netušila, kam jít. Byla jsem jak Alenka v říši divů. No a když nevíš, tak jdi s davem.

Od slečny jsem měla přesné instrukce, takže jsem si počkala na kufr a šla na autobus, který mě doveze do centra Helsinek. Tuším, že byl říjen nebo listopad, navíc už prakticky noc, takže byla pořádná zima a já docela podcenila výběr garderóby. Vystoupila jsem a po chvíli našla hotel, kde jsem měla rezervaci. Co mě zaujalo hned první noc bylo, že všichni byli hrozně milí. Jak letušky, tak řidič autobusu i recepční na hotelu. Nikdo nebyl otrávený z toho, že musí pracovat v noci. 

První město, první tour a mě po dvou dnech z hotelu kvůli jednomu klientovi vyhodili. Byla jsem na to upozorněna před odjezdem, že se tohle může stát, ovšem nečekala jsem, že se mi to stane hned ze startu. Naštěstí slečna byla opravdu profík a zarezervovala mi hotel v jiném městě, kam jsem přejela. Ve Finsku fungují převážně vlaky. Někdy, když je opravdu krutá zima, tak spíše vnitrostátní lety. Tou dobou mě z vlaků při představě klasického českého couráka, co jezdil někde ještě za komunismu (v lepším případě) jímala hrůza, ale bylo vidět, že opravdu není čeho se bát. Protože vlaky ve Finsku jsou zcela jiná liga. Takže jsem přejela do jiného města, kde bylo naštěstí vše ok. A tak to bylo celou tour. Každý třetí maximálně čtvrtý den jsem přejížděla do jiného města. Moje první tour trvala 10 dní a já si tuto zemi opravdu zamilovala.


Pracovní den

Ráno jsem vstávala vždy mezi 7-8 hodinou. Většinou jsem byla ubytovaná v hotelu, takže jsem šla na snídani, uklidila pokoj a nachystala se na práci. Od 10 ráno jsem vždy musela být připravena. První klienti mnohdy přicházeli již kolem 10:30. S operátorkou jsem byla tehdy v kontaktu přes Skype. Vždy mi napsala, když měl přijít klient. Jakmile byl na místě napsala mi, a já ji odpověděla, že ho může poslat nahoru. Klient přišel, domluvili jsme se co a jak a dal mi peníze. Během jeho sprchy jsem napsala operátorce co a za kolik, a tak to šlo v podstatě celý den s tím, že když jsem se chtěla jít projít, nebo si nakoupit, tak nebyl problém. Jen jsem jí to musela napsat, a samozřejmě nesměla jsem být pryč bůhví kolik hodin. Primárně jsem tam byla kvůli práci. Večer jsme si vždy vzájemně napsaly výdělek, aby nám to sedělo a šlo se spát. No a další den znovu.

Když byl den, kdy jsem přejížděla do jiného města, tak jsem vždy vstávala brzy ráno. Většina hotelů měla check-in od 14:00, takže bylo potřeba, abych tak nějak v tuhle dobu byla již na hotelu a ztratila tak minimum toho dne. Moje operátorka sice uměla mluvit s klienty, ale co se týče plánování tour tak to jí fakt nešlo. Takže mé přejezdy mnohdy trvaly přes 4 hodiny a teď mluvím jen o cestě vlakem. Kolikrát jsem tak musela jet vlakem už v 5 ráno, protože 4 hodiny byly opravdu minimum. 


Můj systém práce

V jednom městě jsem byla maximálně 4 dny, z pravidla to ale bývaly 3. Tehdy mi bylo řečeno, že je to z toho důvodu, aby se maximalizovaly výdělky, protože čím déle je holka ve městě, tím méně vydělává. Později jsem pochopila, že je to blbost. Akorát to vyčerpávalo a stálo o to víc peněz (vlaky, taxíky). Moje operátorka si tehdy nebrala peníze z každého klienta, ale vždy podle celkového výdělku. Délka tour závisela na slečně, ale nejezdilo se na méně jak 10 dní a to především kvůli vysokým nákladům. Na konci tour jsme si vždy napsaly po jednotlivých dnech její provizi a k tomu přičetly případnou částku ze směnky. V den příletu na mě vždy čekala na letišti, kde jsem jí někde v ústraní předala její provizi. No a takhle to šlo v podstatě každou tour.


Klienti

Finové jsou jako klienti velice hodní a milí. Pro většinu holek je výhoda, že jsou nenároční. Pro mě to až tak úplně výhoda nebyla a chvíli mi trvalo, než jsem si na jejich nenáročnost a na to, že sotva co přišli tak odcházeli, zvykla. Většina z nich zůstávala na půl hodinky, ale málokterý zůstal celých 30 minut. Je jedno co dělají za práci, většina z nich mluví anglicky. Jednou se mi stalo, že klient anglicky neuměl, byl to docela mladý kluk, takže mě to dost překvapilo. A jen jednou za celou dobu, co jsem tam jezdila, jsem měla s Finem problém. Ta jejich povaha mi chybí. Nikdy se mi nestalo, že by si klient stěžoval, že to nemohl najít, nebo že nemohl zaparkovat. Řeknete si, že tohle jsou prkotiny, možná pro Vás, ale pro někoho, kdo má s tím mužem prožít nějaké intimnosti je první kontakt velice důležitý, no a když ho začne takhle, pak to není moc příjemné.


"Zajímavosti"

Z první tour jsem si pro sebe po odečtení nákladů a provize operátorce přivezla za 10 dní 150 tisíc.

Než abych absolvovala 8 hodin ve vlaku z jihu na sever Finska, zvolila jsem namísto toho vnitrostátní let, který trval něco kolem 30 minut.

Můj nejdelší přesun trval více jak 12 hodin, a to proto,  že jsem nasedla do špatného vlaku :D Takže jsem si udělala takovou noční vyjížďku napříč Finskem :D

Za celou dobu, co jsem tam létala mě jednou vyhmátla policie. Strávila jsem asi 2 hodiny na výslechu a poté mě odvezli na nádraží.

Nejvyšší výdělek byl něco málo přes 300 tisíc, opět po odečtení nákladů a provize, a bylo to za 14 dní práce, když bylo mistrovství světa v ledním hokeji.

Byla jsem ubytovaná ve stejném hotelu jako hráči slovenské hokejové reprezentace při MS v roce  2013.

Finové mají velice zvláštní pižmo. Později, když jsem létala jinam a na pražském letišti si šla pro kufr, tak jsem procházela kolem skupinky lidí. Okamžitě jsem poznala, že jde o Finy a skutečně tomu tak bylo.

I když vím, že už tam nejsou výdělky, co bývaly, tak se tam pracovně určitě znovu podívám, už jen kvůli polárním dnům, které mi tu neskutečně chybí.

Mými nejoblíbenějšími městy jsou Vaasa a Oulu. 

Žádné komentáře:

Okomentovat