Další odmítnutý klient aneb aspiruji na nejvybíravější prostitutku v Česku


Zhruba před měsícem

Teď jsem se měla oddávat něžnému oťukávání doprovázeným letmými polibky. Ovšem s tímto klientem bych i při letmých polibcích potřebovala dusítko (rozuměj kolík na nos) a kbelík na zvracení. No a o to opravdu nemám zájem. No a když už z toho nemám nic já, tak ať z toho máte alespoň něco vy v podobě článku :)

Zavolal mi kolem sedmé hodiny večer naprosto střízlivý a sympatický člověk (podle hlasu). Zeptal se mě, zda bych měla dnes čas na dvě hodinky. Řekla jsem mu, že měla a sdělila výši finanční odměny, tedy 4000 Kč. Souhlasil, ovšem s tím, že mi dá dvakrát tolik tedy 8000 Kč. Už v tu chvíli mi to přišlo divné. Žádný chlap nebude přeplácet prostitutku, kterou nezná, a už vůbec ne o tolik. Nechala jsem to být a počítala s variantou, že z toho nic nebude. V této práci je potřeba být realista. Dokud nemám peníze v ruce, tak s nimi nepočítám. Protože to, že mi klient potvrdí schůzku, nic neznamená. Stát se může opravdu cokoli. Mohla bych vám tu vypsat desítky možných scénářů, ale bylo by to na dlouho, a já bych tento článek ráda vydala ještě dnes. Nepovedlo se :D.

V prvé řadě jsem šla uklidit. Úklid v takovém případě, kdy nemám času nazbyt znamená, že věci dám někam, kde je klient neuvidí. O nějakém jejich rovnání nemůže být v časové tísni žádná řeč. Tady se řídím heslem rychle a neviditelně. Tedy rychle uklidit, ale tak, aby ten bordel nešel vidět. Poté jsem se šla připravit. Osprchovaná jsem byla, tudíž zbývalo jen opětovné vyčištění zubů, což nebyl dobrý nápad, protože mé dásně mi daly jasně najevo, že se jim to vůbec nelíbí. Té dentální hygieny se děsím čím dál tím víc. Poté jsem si šla vyčistit pleť, nanesla krém a pustila se do makeupu, během kterého jsem odbíhala do koupelny, abych se zbavila přebytečného červeného genetického materiálu.

Moc času mi nezbývalo, tudíž jsem zvýraznila obočí více než normálně a připravenou řasenku dala zpět do kosmetické taštičky. Vždy, než se líčím si produkty, které budu používat, vytáhnu na stůl. Je to tak pohodlnější a mám i pocit, že mi to líčení jde rychleji, jelikož se během každého kroku půl hodiny neprohrabuji v oné taštičce. Než jsem stihla všechny produkty opět uklidit, napsal mi klient, že už je před domem, ale napsal to s neskutečnými překlepy, až jsem znejistila. Odepsala jsem mu, ať chvíli počká, načež mi přišel jakýsi nesmyslný blábol, který jsem neměla čas řešit, protože jak už jsem napsala, byla jsem v časové tísni. Rychle jsem tedy uklidila zbytek kosmetiky, fofrem se převlékla do pracovního, což tady znamenalo soupravu spodního prádla a šaty, rozpustila vlasy a halabala je učesala. Poté jsem klientovi napsala název zvonku a patro. No a škvírkou ve dveřích jsem se dívala, aby to náhodou nepřešel.      

Což se opravdu nestalo. Do bytu mi vešel velmi sympatický a dobře oblečený muž. Zavřela jsem dveře a prohlédla si ho. Podle toho, co jsem měla možnost během těch pár vteřin vidět bych řekla, že se jednalo o oblek i boty na míru. V tu chvíli mi došlo, že strejda google nelhal a že moje paměť "na blbosti" zase jednou nezklamala. Měl ovšem jednu chybičku na kráse. Táhlo to z něj jako ze sudu, a jako malý bonus k tomu alkoholovému výparu jsem dostala ještě silnou nikotinovou facku. Kombinace těchto dvou látek byla opravdu síla. Po schůzce s ním, ke které by nedošlo ani za zlaté prase, bych potřebovala minimálně léčení.

No a tak přišla na řadu mnou ohraná klasika, kterou říkám klientům, kteří mi nejsou sympatičtí natolik, abych s nimi strávila předem dohodnutý čas. I když tady to bylo jiné. Nejdříve jsem se ho zeptala, zda něco pil a  zároveň s touto otázkou mě přepadlo dežaví. Jako kdyby mi zase bylo náct. Byla to hloupá otázka, protože to by poznal každý. Chtěl mlžit, ale pak z něj vypadlo, že nechtěl, ale že musel. Kdo nechce, nemusí, pomyslela jsem si. Omluvila jsem se mu s tím, že v takovém stavu ho zkrátka nemohu přijmout. Mé rozhodnutí respektoval a odešel. Nechápala jsem, jak se člověk může takhle zmatlat. Do telefonu střízlivý sympatický hlas. Osobně lidská troska. Doslova. Po jeho odchodu jsem se cítila hrozně. Bylo mi ho líto. Poprvé na  vlastní oči jsem viděla, kam až je člověk ochotný zajít a co je schopný se sebou udělat kvůli penězům. Soudci jsou totiž jednou z nejlépe placených profesí, a tohle byl jeden z nich.

Od svých klientů právníků vím, že soudci na tom nejsou po psychické stránce zrovna nejlépe. Ono muset skoro denně rozhodovat o osudu lidí není jen tak. No a tak často hledají útěchu a porozumění v alkoholu nebo dokonce drogách.   


2 komentáře:

  1. Nerozumím tomu, jak můžeš někoho nazvat "lidskou troskou" po tom, co ho poznáš opilého.
    Stejně tak mi nelícuje fakt, že jsi pána několikrát nazvala sympatickým, ale po zjištění, že byl opilý, je to "lidská troska".
    Já celkově moc nerozumím tomu, kde bereš to sebevědomí tolik soudit lidi kolem sebe.
    Ve tvých článcích velmi často upozorňuješ na chyby a nedostatky v chování druhých a až příliš si věci přibarvuješ podle sebe a děláš závěry jen na základě toho, co si myslíš (příklad: holky prostitutky si vzájemně závidí, ale ty ne, ty jsi jiná).
    Jistě, je fajn sledovat životy ostatních. Baví nás to všechny, jinak by asi například instagram nebyl tak populární, že, ale je nutný propírat to, co kdo dělá, jak žije, co říká? Není to jedno, Leni? Nemáš dost starostí se svým štěstím na to, aby ses starala o (ne)štěstí druhých?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 5 let jsem žila s těžkou alkoholičkou a to mě poznamenalo. Mám k opilým lidem odpor a vnímám je jinak než ti, co o alkoholismu jen někde slyšeli, ale nikdy se s ním nesetkali.
      To vůbec není o sebevědomí. Je to o tom, že chci lidem ukázat, jak to v tom "mém" světě chodí. A k tomu patří právě i ta negativa, v podobě těch chyb. Nikdy jsem nezáviděla, proč taky? Naučila jsem se být spokojená s tím co mám. Život v kufru tě naučí, že zase tolik materiálních věcí nepotřebuješ a že mnohé jsou jen přežitek.
      Jedno to určitě není. Nesnáším lháře a pokrytce, lidi, co si hrají na něco, co nejsou a pak se ukáže, že je ta skutečnost někde úplně jinde.

      Vymazat

Používá technologii služby Blogger.