Kamarádství mezi (dvěma) prostitutkami


Říkáte si dvě holky, stejný obor. Mohou pokecat o typicky holčičích věcech plus o tom, o čem si nemají většinou s kým popovídat - o práci. Takhle to zní jako snové přátelství, ale jak se říká, zní to až moc hezky než aby to byla pravda. A tady to platí dvojnásob.

Pamatujete si na Rytmusův klip k písni Zlatokopky? Jak se v něm Agáta na toaletě potká se svoji "kolegyní" navzájem se na sebe usmívají, chválí se, ale jakmile je z dohledu, tak se výraz té blondýnky otočí o 180 stupňů? Tak přesně takhle to funguje mezi prostitutkami. Závist byste mohli spolu s přetvářkou přehrabovat vidlemi. A je úplně jedno, zda jsou si vizuálně podobné či nikoli. Konkurentku vidí v každé, bez ohledu na vzhled. Záměrně používám třetí osobu, protože mě se tohle nikdy netýkalo. Nikdy jsem nechápala vzájemnou nevraživost a závist, kterou jsem zažila na některých místech, kde jsem byla v kolektivu ostatních prostitutek. Na jiných možná také, ale to už jsem byla asi natolik "vycvičená", že jsem si to nepřipouštěla.

Poprvé hned v mém prvním klubu, kde jsem začínala. Bylo to už ke konci, kdy moc klientů nechodilo, tudíž nebylo ani moc práce. Často se stávalo, že v neděli přišel třeba jen jeden klient. No a dost často, že jsem to byla právě já, kterou si vybral. Asi ani ne kvůli tomu, jak jsem vypadala, i když to určitě také hrálo svoji roli, ale spíše proto, že jsem s nimi udržovala oční kontakt a usmívala jsem se na ně. Jo, flirtovala jsem s nimi. Bavilo mě to a mělo to úspěch, tak proč by ne. No a tím jsem si u ostatních kolegyň zrovna nešplhla. Naopak. Jednou, když jsem šla dolů do práce (bydlela jsem na jednom z pracovních pokojů a ty byly nahoře), tak jsem tak stála nahoře u těch schodů a poslouchala holky. No a jedna snědá černovláska říkala: Viděli jste včera Lenu jak po tom chlapovi šla, jak se na něj usmívala a dělala oči? Nebudu lhát. že se mě to tehdy nedotklo, dotklo. 

Od té doby na mě některé holky měly pořád něco a dobíraly si mě. Protože zatímco ony seděly na zadku, já flirtovala s klienty a chodila na pokoje. Nebyla jsem tam proto, abych klábosila o tom, jak je to na houby, ale proto, abych vydělávala, a tak jsem se to snažila brát. Jednou jsme šly někam s onou blondýnkou. Věděla, že jsem z toho špatná a snažila se mě povzbudit. Řekla mi, že můžu být ráda, že holky zůstávají jen u slov. V minulém klubu, kde pracovala, jí prý holky dělaly různé naschvály. Dávaly projímadlo do jídla, sklo do bot atd. A to vše jen proto, aby nemohla pracovat a aby se zbavily silné konkurentky. Povzbudilo mě to. Vlastně jsem na tom byla ještě dobře a od rozhovoru s ní šly ty řeči úplně mimo mě.

Poté přišly na řadu pražské kluby a nejhorší to bylo v klubu K5. Holky se tam navzájem probodávaly pohledem a na spočítání těch, se kterými se dalo normálně popovídat bych nepotřebovala ani celou ruku. Atmosféra tam byla opravdu nepřátelská až zlá. Ostatně i to byl jeden z důvodů, proč jsem tam po pár dnech skončila. Tahle má špatná zkušenost byla kupodivu tou poslední a já zase začala věřit, že třeba jednou si mezi nějakou kolegyní najdu kamarádku. Ano, tak naivní jsem byla. Zkrátka jsem věřila, že to může fungovat, že dvě prostitutky mohou být kamarádky, aniž by mezi nimi bylo to, co jsem zažila v klubech a nechtěla jsem si připustit opak.


Poznala jsem ji, když jsem byla na termínu v Miláně. Přijela asi dva dny po mně. Starší tmavooká černovláska. Na bytě jsme byly jen my dvě a zpočátku se nebavily. Já přišla arogantní jí no a ona zase mně. Ještě ten den kdy přijela se ale ledy prolomily a my se začaly bavit. Ne že by z nás hned byly velké kamarádky, ale už jsme jedna druhou neprobodávaly pohledem. Povídaly jsme si o všem možném, ale hlavním tématem byla pochopitelné práce, ostatně to nás spojovalo nejvíc. Upřímně jsem nechápala, proč v takovém věku neustále živí pasáky a nepracuje sama na sebe. Víc mě ale šokovalo, že odevzdávala stejně jako já 50 procent z výdělku, ale telefony si brala sama. 

Práce ani jedné z nás moc nešla, takže jsme na to měly dost času. No a nebyly bychom prostitutky, kdybychom nepolemizovaly nad tím, proč nám práce nejde. Od ní jsem se dozvěděla, že pastevkyně, která mi zvedala telefony, má dítě. No a to byl kámen úrazu, protože matka vždy upřednostní své dítě. Což jsem sice na jednu stranu chápala, ale na stranu druhou jsem byla pěkně vytočená, protože jsem tam byla proto, abych vydělávala a ne abych seděla na zadku. Ostatně to mi potvrdil i jeden stálý klient, který za mnou chodil obden. Pokaždé mi řekl, že měl problém se dovolat. No a když mi to řekl naposledy měla jsem toho tak akorát. Šla jsem do kuchyně, kde ona tmavovláska seděla jako klubíčko neštěstí. 

Bylo pozdní odpoledne a ona měla jen dva hovory a nic z toho. Zeptala se mě, zda nevím, kam by mohla jet a dala jí kontakt na pasáka přes kterého jsem jezdila na tour do Nizozemí. Upozornila jsem ji na to, že se ne vždy chová férově a že si na něj musí dávat pozor. Prý to nebude horší než tady. V čemž měla asi pravdu. Hned další den dopoledne odjížděla. Ptala se mě, co budu dělat já. Řekla jsem jí, že pokud se dnek ponese ve stejném duchu jako předchozí dny, tak že zítra odjedu. Vyměnily jsme si čísla a já zůstala v tom bytě sama. Ten den byl stejný jako ty předchozí, takže jsem další den odjela a už se pochopitelně nikdy nevrátila. 

Uběhl nějaký čas a my jsme od našeho setkání v Miláně nebyly v kontaktu. Už si nepamatuji, zda ona kontaktovala mě nebo já ji. Každopádně jsme se zkontaktovaly a ona mě pozvala k sobě. Jedno pozvání střídalo druhé a z nás se staly dobré kamarádky. Alespoň to jsem si myslela. Ze mě se během našeho kamarádství stala nezávislá prostitutka, zatímco ona stále živila pasáky.  Když jsem k ní opět přijela, nebyla na tom nejlíp. Prý ji práce nejde. Zeptala jsem se jí na jaká místa jezdí. Prý pořád do Nizozemí. Nepřekvapilo mě, že jí práce nešla, když jezdila pořád na to samé místo. Chtěla jsem jí to říct, ale došlo mi že bych jí jím stejně nepomohla.  Prý na internetu našla kontakt na agenturu, která zprostředkovává práci ve Finsku a zaplatí ji náklady. Ano, byla na tom tak špatně, že neměla ani na náklady. Dost utrácela, takže se opět žádné překvapení nekonalo. Jakmile mi ukázala ten email, věděla jsem o koho se jedná a snažila se jí cestu s nimi rozmluvit. Nikdy jsem s nimi nejela, ale měla jsem schůzku s holkou, co to vedla, což mi bohatě stačilo. Prý ji závidím a tu práci ji nepřeji. Dost jsme se chytly a právě tehdy se naše pomyslné přátelství začalo kazit.

A jak to mezi námi dopadlo? Dozvíte se příští neděli :) 


11 komentářů:

  1. Promiň Léňo, ale takový článek píšeš dva dny a na pokračování? Nezlob se na mě, prosím, ale to je k smíchu! Vlastně i to celé téma! Ale o tom až později. Chápu, že asi neumíš psát"všemi deseti", jinak by pár odstavců bylo pro tebe "rozehřívací kolo"... tak tedy potom patříš do té kategorie "datlů"... v tom případě se ale divím, že sis vůbec založila blog, musí tě to strašně vyčerpávat i když tě psát určitě baví. Škoda, že jsi nestudovala, pak by šlo vše líp, nejen psaní. Myslím to v dobrém ;-) Jinak, jak si vůbec někdo mohl nebo může myslet, že by dvě prostitutky mohly být kamarádkami?! Reálně a chytře uvažující člověk, toho to ani nenapadne. Však ono i kamarádství mezi holkami je dost nereálné v dnešní zlé době plné přetvářky, zloby, pomluv, lží a nepřejícnosti! Obzvláště mezi holkami. Kluci to tak mezi sebou nemají, určitě ne v takové míře.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nepsala jsem ho dva dny, ale mnohem delší dobu. Dlouho jsem nevěděla, jak ho uchopit. Tohle není zrovna lehké téma. Blog mě rozhodně nevyčerpává, naopak, je to pro mě forma odreagování se. Tím ovšem netvrdím, že vždy je to odreagování snadné a že mě vždy na potkání napadají články i jejich obsah. Zkrátka to není druh odreagování, u kterého vypneš mozek. O vzdělání to opravdu není. Jde vidět, že ty žádný blog nemáš. Ano, spousta lidí si myslí, že dvě prostitutky mohou být kamarádky. Stejně jako dvě učitelky, například. Ne každý smýšlí jako ty, tak to zkus pochopit, prosím. Hezký zbytek neděle :)

      Vymazat
    2. Já blog mít ani nemůžu a ani nechci, protože už mi dávno není patnáct, kdy jsem si poctivě psala deníček a ne jeden! :-) Nyní už mám rodinu, dítě, manžela a práci ve státním sektoru na 8-10 h denně. A jsem spokojená. A když mám zrovna volný čas, trávím ho co nejvíce s lidmi, které miluji, chci žít každým okamžikem svůj sen a ne snít o životě, vracet se do minulosti psaním nečeho pro cizí lidi, sama mezi 4mi stěnami jen se svými myšlenkami... to mi přijde jako mrhání drahocenným casem, člověk by měl žít a ne přežívat v imaginárním světě jen se svým instagramem a blogem. Takhle ti skutečný život protýká mezi prsty a je to smutné.... Ale chápu, že je to Tvůj život a způsob, kterým se zase ty odreagováváš :/ Jen doufám, že mezi těmi stěnami bytu, kde jsi a mezi těmi řádky, co píšeš, najdeš to štěstí a spokojenost, o kterém mluvíš při otázce, co by sis jednou přála... Protože teď to bohužel není, jinak by sis to nepřála, kdybys byla doopravdy šťastná ;-) Moc ti to přeji! ☝❤🙏😘

      Vymazat
    3. Pak moc dobře nechápu, proč ztrácíš čas čtením blogů a psaním komentářů mezi 4 stěnami, vždyť to ti taky protéká život mezi prsty a to je přeci smutné. Jsi spokojená s prací ve státním sektoru za mizerný plat? Ale no tak :) Myslím, že ty na tom s tou spokojeností taky nebudeš nijak slavně a tady se to snažíš hrát, jen aby ses cítila dobře. Ten, kdo tvrdí, jak je šťastný a spokojený, ve skutečnosti není. Jen si nejsem jistá, zda o tom přesvědčuješ mě nebo spíš sebe :-)

      Vymazat
    4. Myslím, že člověk co si najde čas přečíst si článek a ještě se k němu vyjádřit nebude asi tak zaneprázdněny a šťastný jak tvrdí, spíš bych řekla že ho jeho život, ubrečené dítka a manžílek natolik serou, že jde a ventiluje se pak na podobných fórech jen aby se cítil lépe;)

      Vymazat
  2. Tak tento clanek je napsan fakt strasne. Zapracuj na te cestine, holka v prvnim rocniku na stredni by zvladla napsat srozumitelnejsi text. To se fakt neda cist, je to spis k pousmati. Obzvlastne v kontextu s tvou samolibosti k projevum jinych holek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že text je srozumitelný, ale budu ráda, pokud mi vysvětlíš, co ti nepřijde srozumitelné a do příště to napravím :)

      Vymazat
  3. Ženské kolektivy takto fungují všude, jedno jestli v klubu, v továrně nebo při sportu.

    OdpovědětVymazat
  4. Proc davas do kazdeho clanku fotky s hubenyma holkama? Chtela bys tak vypadat?

    OdpovědětVymazat
  5. Fotky jsou ilustrační. Mimochodem asi si pleteš pojmy s dojmy. Fotky s hubenými holkami používám málokdy.

    OdpovědětVymazat
  6. Zdravim:) mne se clanky libi,at si ostatni kecaj co chtej...nerikam ze souhlasim se vsim co zminujes...pracuji v branzi a mam 2super kokegyne,ano obcas se citim zvlastne kdyz vydelavaj zatimco ja sedim...ale jsou to kamaradky ktere tu pro mne jsou:) zpusob psani clanku je taky skvely:))) diky!

    OdpovědětVymazat

Používá technologii služby Blogger.