Kamarádství mezí dvěma prostitutkami (druhá část)

První část zde

Ale nezkazilo se. Ozvala  se mi, když byla na tour, práce nic moc a že prý ona pastevkyně není spolehlivá. Na to, že jí řeknu, že jsem jí to říkala, jsem už ani nepomýšlela. Bylo by to zcela zbytečné. Poté se náš kontakt nějak utnul. Neměla jsem ani chuť jí kontaktovat, protože bez ní mi bylo tak nějak líp. Když jsem se s ní scházela, byla jsem plná negativních pocitů, které do mě sázela jeden za druhým. Nemám problém s tím, aby se mi někdo svěřil. Ona ale měla zvláštní "dar", že ve mně dokázala budit pocit viny, aniž by to moje vina byla. Připomínala mi svoji povahou mámu. Kolikrát, když jsem od ní odjížděla, jsem celou cestu domů probrečela. Ono když se snažíte pomoci a varujete, že pomoc, kterou nabízíte není ideální a je vám pak vyčteno, že to nebylo ideální, tak to zkrátka zamrzí.

Jednoho dne se ale ozvala. Volala mi, což bylo neobvyklé, protože jsme si vždy psaly přes WhatsApp. Brečela. Prý se s ní rozešel přítel a je úplně na dně. No a já kráva blbá jí řekla, ať přijede ke mně, i když jsem pochopitelně věděla, jak se po jejím odchodu budu cítit. Bylo mi ji zkrátka líto. Čekala jsem na ni na autobusové zastávce. Vystoupilo tmavovlasé klubko neštěstí. V ten moment jsme se poprvé a naposledy objaly. Šly jsme ke mně a já jí nabídla něco na pití, sedly jsme si a začaly si povídat. No a na řadu přišla pochopitelně i práce. V tu chvíli mi došlo, že u mě není jen tak, ale že potřebuje pomoc. Pomoc, kterou mi v budoucnu určitě omlátí o hlavu, ale nějak jsem nebyla schopná říci ne, vzhledem k tomu, v jakém stavu byla.

Prý by ráda jela do Finska sama na sebe. Proti tomu jsem nic neměla, byla jsem ráda, že se chce osamostatnit. Sice pozdě, ale přece. Ptala se mě, zda bych jí nepomohla s hledáním apartmánů, řekla jsem, že pomohu ráda. Měla malého psa a chtěla letět s ním, což počet možných apartmánů dost snižovalo, jelikož většina majitelů psy neakceptuje, zvláště pak ve Finsku. Seděly jsme u toho přes dvě hodiny, já ji navrhla města kam jet, obepsala jsem několik apartmánů a to i ty, kam psi normálně nesměli. Měla jedno z nahých plemen, tudíž jsme předpokládaly, že by s tím majitelé nemuseli mít takový problém jako s normálním chlupáčem. Zůstala ještě chvíli a pak odjela. Tehdy jsem ji viděla naposledy.


Napsala jsem jí asi za dva týdny. Zajímalo mě, jak to vidí s tím Finskem. Prý tam nakonec pojede přes "kamarádku", která si od ní vezme "jen" 20 procent. V tu chvíli jsem cítila, jak se ve mně vaří krev. Byla jsem na sebe děsně naštvaná. Za dobrotu na žebrotu, říkávala máma. Měla pravdu, zase! Já blbka s IQ spermie (a to tu chudinku ještě urážím), jsem jí dala kompletní know-how a ona se mnou takhle vytřela podlahu a ještě to dala nějaké blbce, protože nemá skoro ve 40 letech na to, aby si zvedala telefony sama. Krev už bublala a já se snažila uklidnit. Dlouho se mi nestalo, aby mě někdo takhle vytočil a šlapka teprve ne.  

Přemýšlela jsem.co budu dělat. Chtěla jsem jí to nějak vrátit, ale došlo mi, že jediný komu bych ublížila bych byla já sama. A za to mi to nestálo. Takže jsem to nechala být a jen jí přála, ať se tím know-how zadusí nejen ona, ale i ta její "kamarádka" a doufala jsem, že se o to karma postará za mě. Zda postarala nebo ne, netuším.

Tehdy jsem pochopila, že kamarádství mezi dvěma prostitutkami fungovat nemůže. Protože to, co je v tom kolektivu jako závist, řeči, pomluvy, pohledy, je i mezi těmi dvěma. Jen to zůstává nevyřčeno, takže to pak dopadá stejně jako v onom klipu, který jsem zmínila na začátku první části. Nevím, jestli znáte ten pocit, když chcete někomu něco říct, ale nemůžete, protože víte, že byste tomu člověku ublížili, nebo je to zkrátka něco, co se neříká. Já ho tehdy s ní zažila prvně. No a když jsem byla s ní, měla jsem kolikrát pocit, že mi doslova vybouchne hlava. Já zkrátka nejsem typ na falešná, strojená "přátelství". Ty uvozovky jsou správně. Přítel, skutečný přítel totiž nemá problém být k vám zcela upřímný a otevřený, i když ví, že vás to zabolí. No  a to prostitutka jedna k druhé nikdy nebude, jelikož my se rády předháníme v tom, která z nás se má lépe, ačkoli to ne vždy musí být nutně pravda. Ano, i ta 3. osoba je tu správně.  

2 komentáře:

  1. Grammar master Lenka. Mas chybu uz v nadpisu a v clanku jich je nepocitane.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano? A kde je v nadpisu ta chyba prosím tě? :D Pokud myslíš čárky, tak já nejsem profesorka češtiny. Hrubky tam nikde nejsou a to je pro mě to hlavní.

      Vymazat

Používá technologii služby Blogger.