Klient v rukavičkách


Krásnou neděli,

Možná zní název článku lehce přihřátě, ale nebojte, klient byl úplně normální heterák, jen v rukavičkách :-)

Zdálo se, že to bude úplně obyčejná schůzka. Zkrátka taková jako spousta předchozích, ale i těch následujících. Trocha té oťukávací konverzace, pak sprcha, sex, konverzace po a odchod s hubanem a příslibem, že se  ještě někdy uvidíme. Na jednu stranu taková byla, na stranu druhou byla úplně jiná...

Mé schůzky s českými klienty začínají vždy na chlup stejně a to tím, že mi klient zavolá. Já mu sdělím veškeré informace a to mnohdy i ty, které jsou u inzerátu napsané, protože proč je číst, že jo :D No a pokud je mi klient sympatický a souhlasí s mými cenami a podmínkami, pak se domluvíme. A tak tomu bylo i nyní. Až na to, že jako jeden z mála můj inzerát četl, tudíž jsem nemusela odpovídat na otázky typu kolik mi je, jak velká mám prsa apod. Takže jsme se domluvili a já netrpělivě čekala, kdo přijde a zda bude mít nějaké speciální přání, klidně i nějaké malé. Poslední dobou je to s mými klienty opravdu nuda. Alespoň pro mě. A nerada bych skončila jako neschopná prostitutka, která musí používat hračky, aby to nejen sobě, ale i klientovi nějak okořenila. Upřímně bych se necítila okořeněně, ale pěkně trapně. Kdybych měla spočítat, kolik klientů se mě za celou moji šlapací kariéru zeptalo na hračky, tak si troufám tvrdit, že ani pro ně to není zpestření, nýbrž  solidní ponížení. Ukažte mi chlapa, který se dobrovolně nechá nahradit umělým materiálem a jehož ego to unese. No, můj klient sice přání neměl, ale za to něco jiného ano.

Jakmile přišel, začali jsme si povídat. Tato konverzace je pro mě velmi důležitá. Pomůže mi, abych se o klientovi něco dozvěděla, a pokud je klient nervózní, tak se alespoň uvolní, tedy většinou. Po této konverzaci, která trvá zhruba 5-15 minut, někdy se ale taky stane, že mi klient téměř ihned po příchodu cpe do ruky peníze a jde do sprchy. Tady ovšem konverzace proběhla. Při ní jsem se dozvěděla, že si klient svépomoci staví domeček. No a to má za následek to, že má ruce jako struhadlo. Po sprše se mě tedy zeptal, zda by mi nevadilo, kdyby si vzal chirurgické rukavice, které si s sebou přinesl.  V tu chvíli jsem ztuhla a nevěděla, co mu na to mám odpovědět. Věděla jsem ale, že mu musím odpovědět rychle. Na jednu stranu mi to nevadilo, bylo by to konečně něco jiného a nového. Na stranu druhou jsem věděla, že to nebude nic příjemného a že se budu cítit jako kdybych měla přinejmenším lepru. Svolila jsem. Neměla jsem moc jiných možností, docela si trval na svém.

A tak jsme započali naše dobrodružství - já, klient a latexové rukavice. Předpokládala jsem správně. Nebylo to nic příjemného, ale chtěla jsem nějaké zpestřeni a tady jsem ho měla. To, že jsem jaksi zapomněla zmínit, aby mi bylo příjemné, je moje blbost. Po chvíli jsem si na ně kupodivu zvykla a už mi to nepřipadalo tak hrozné. No, hrozné to bylo pořád, ale lepší než ty jeho struhadla, jak on nazval svoje ruce. Co ale ovšem bylo velmi nepříjemné bylo, když mi vjel do vlasů. To jsem myslela, že přijdu o těch několik vymodlených vlasů, které mi za posledních několik měsíců dorostly. Z mazlení, u kterého jsem litovala, že nemám gel, protože sliny a latex opravdu nejsou kamarádi, jsme přešli k sexu.

Sex s klienty je téměř vždy stejný. Zkrátka prostřídáme několik poloh, až se klient u jedné z nich udělá. No a někdy je nestihneme ani prostřídat a tou, kterou jsme začali taky skončíme. V takové chvíli se mi pak klienti dost často omlouvají a říkají mi, že doufali, že vydrží déle. I proto už moc články o klientech nepíši, protože se vám zdají dost podobné. Což je pravda, protože mnohdy jsou si schůzky s mými klienty podobnější víc, než bych si sama přála. Docela se děsím dne, kdy se mnohdy změní na skoro vždy. Upřímně doufám, že než tento den přijde, tak já, jakožto prostitutka, budu někde jinde. Dost často se ale ještě najde klient, jako byl právě tenhle, se kterým nezůstalo u první polohy a se kterým to nebyla taková rutina.

Pokud si klient nepřeje jinak, tak skoro vždy naše dobrodružství začínáme polohou na koníčka. Dříve, když jsem začínala, tak jsem tuto polohu doslova nenáviděla, no a dnes patří mezi mé oblíbené a dokáži si ji náležitě užít. Po ní přišel na řadu misionář a po něm poloha zezadu. Ačkoli klient nebyl nejmladší (50+) tak by mu jeho výdrž mohli leckteří mladší muži závidět. Upřímně, dával mi docela zabrat a to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Poté přišla na řadu lžička. Tuhle polohu nemám ráda. Buď při ní dostanu křeč do stehna/lýtka nebo mi tam klient prostřednictvím svého kamaráda hraje kulečník. No a tady to tentokrát bylo to druhé. Nakonec se ale přeci jen trefil a po chvíli ne zrovna velkého pohodlí přišel jeho očekávaný orgasmus. Šlo vidět, že mu to dalo zabrat a mně taky. Téměř okamžitě po tom, co se udělal, se mě zeptal, zda z něj nejde cítit cibule. V tu chvíli jsem se začala smát, nemohla jsem jinak. Řekla jsem mu, že je vše v nejlepším pořádku a za pomocí několika papírových kapesníků jsem šla s jeho nadílkou do koše.

Měli jsme ještě čas, takže jsme započali naši posexovou konverzaci. Ani nevím jak, ale dostali jsme se ke kultuře. Zeptala jsem se ho na jeho poslední kulturní zážitek. Prý to byla výstava drůbeže v Boskovicích. Začala jsem se smát podruhé, až jsem se musela krotit. Díky Bohu, že se mě nezeptal na ten můj, který proběhl vloni někdy touhle dobou v Paříži, byla to návštěva muzea Louvre. Já vím, jsem ostudnice. Doufám, že se mi to podaří brzy napravit. I když tento rok to asi nebude, buďme realisti :D


3 komentáře:

  1. Přijde mi, že si klient vzal rukavice, protože nechtěl přijít do styku s Tvým tělem bez nich.. :D Nebo jak jinak to vysvětlit :D Tím nechci urazit Tebe samozřejmě, jen to tak na mě působí :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To by si ji neplatil a nebo by se jistým praktikám vyhl.

      Vymazat
  2. Ahoj Lenko či Katko, jak chceš :-) Musim uznat, že máš smysl pro psaní a jsi velmi sdílný člověk (možná až moc necháváš lidi kouknout "pod pokličku", snad se ti to nevymstí) Myslím to v dobrém, ale ty určitě víš, co děláš, tak se o tebe nebudu tak bát :-) Já vím že tohle není diskusní fórum, ale bohužel otázky a odpovědi jsem už prošvihla...Chtěla bych se tě zeptat na jednu otázku, pro mě docela zásadní, možná si už někomu odpovídala, v tom případě promiň... Ale, jak to máš s láskou? To se ti ještě opravdu nestalo, že by ses do někoho, myslím z tvých klientů, přinejmenším zakoukala?? ;-) Docela "obdivuji" lidi, kteří dokáží oddělit lásku a sex ... Možná to zní jako klišé, ale to ti nechybí ani trochu lásky? To opravdu tě ta práce natolik naplňuje, že jsi pro ní obětovala lásku, kterou by taková prima holka jako ty, mohla třeba už dávno mít? Jako... možná ne, vím-že někdy se člověk natolik zklame byť v dětství nebo pubertě, že už si lásku nepustí k tělu... Možná, že kdybych to v životě dělala já-nebyla bych milionkrat tak zklamaná a utrapená Ale! Je mi 34 let a i s tolika zklamáními za sebou stále věřím a žiji v přesvědčení že bez lásky žít se nedá! Tedy, aspoň ne plnohodnotně. Jinak ale, bez sexu taky ne ;-) bez něj bych si už dávno hodila mašli :-)) tak pa a když odepíšeš-diky za to. Michaela

    OdpovědětVymazat

Používá technologii služby Blogger.