neděle, prosince 09, 2018

Vtipálek


Krásnou neděli :-)

Dnes bych vám ráda pověděla o klientovi, kterého jsem měla přesně před týdnem a který byl mým nejvtipnějším klientem vůbec. Později jsem docela litovala toho, že jsem se piplala s řasenkou, kterou poslední dobou spíše vynechávám, protože jsem připomínala pandu :D

Kontaktoval mě zhruba v polovině týdne. Už podle předvolby jsem poznala, že se jedná o australské číslo. Asi si říkáte, jak jsem to mohla vědět. Mám v hlavě předvolby snad všech států, popřípadě kontinentů. Ano, opravdu všech. Záměrně nepíši, že to byl klient z Austrálie, protože to, že má někdo australské číslo nemusí nutně znamenat, že je z Austrálie. Nedávno mi třeba napsal klient, který mi tvrdil, že je z Itálie, a když jsem mu napsala, že to opravdu není (byl černý jak bota a jeho vzhled byl typický pro muže z Východu), tak mě odkázal na své číslo. Bezva, italské číslo mám taky a nejsem Italka :D Klient mi podle fotky na WhatsAppu taky nepřipadal jako Australan, takže jsem měla pochybnosti. Nejspíš je to stigma, ale já si typického Australana představuji jako blonďáka se světlýma očima. Asi jako je herec Jesse Spencer nebo Simon Baker. Klient byl tmavý. Měl tmavé oči i vlasy a byl lehce přičmoudlý. Měl ovšem výbornou angličtinu a podle jména, které tam měl uvedené, jsem za pomoci strejdy googla zjistila, že se jedná o eso v jednom z technických oborů. Docela jsem koukala. Prý bude v Brně jen na jednu noc a rád by se mnou strávil tři hodiny. Zeptala jsem se ho, zda už má zarezervovaný pokoj, popřípadě v jakém hotelu. Odpověděl mi, že bude v hotelu Grandezza. Napsala jsem mu tedy, ať mi v neděli tři hodinky dopředu zavolá a schůzku potvrdí.

Vždy, když mám mít nového klienta na tři hodiny, potažmo déle, se sama sebe ptám: Co já s ním budu tak dlouho dělat? Je to muž, kterého neznám, tudíž nevím, jaký je. Sice se mi snad nikdy nestalo, že by si mě na tak dlouho zaplatil pomyslný mistr světa v bobříkovi mlčení, ale co není, může být. A tak, když pak jedu za takovým klientem se vždy "modlím", ať to není nějaký flegmatický tichošlápek typu mouchy sežerte si mě. Takoví totiž bývají nejhorší. Nemluví, v podstatě všechno je jim jedno a z jejich projevu nemám šanci poznat, zda se jim to se mnou líbí nebo ne. S takovými se pak cítím jako Alenka v říši divů. Zkrátka naprosto ztracená v nějakém fantasmagorickém světě. 

Klient mi v neděli schůzku potvrdil přesně tak, jak jsme se domluvili. Byla jsem zrovna ve sprše, když mi volal a začala jsem svoji pomyslnou modlitbu. Najednou jsem dostala chuť na ty jejich výborné filety s grilovanou zeleninou a doufala, že budu mít možnost si je v rámci pokojového servisu dát. Víte, nepatřím zrovna mezi holky, které když mají hlad, tak si řeknou. Spíš patřím mezi takové, které když mají hlad, tak drží pusu a krok, protože by se cítily trapně, kdyby musely přiznat, že přijely hladové. Nehledě na to, že by mi to přišlo drzé a opravdu nemístné. Člověk by měl znát své místo. A prostitutka tuplem. Tím ovšem nemyslím, že bychom si měly nechat vše líbit, to vůbec ne. Jen když se občas dozvídám, co si některé kolegyně dokáží dovolit, tak se divím, že už dávno nedostaly od nějakého klienta po papuli.  

Když jsem se osprchovala zjistila jsem, že nemám co na sebe. Ten den byla venku zima a mrholilo. Já byla nucena jet MHD. Vzala jsem si na sebe tedy legíny a šedý dlouhý svetřík, který jsem si nedávno koupila. Doplnila jsem to teniskami a svoji neonově růžovou bundou. Do kabelky jsem přihodila podpatky, šminky, deodorant a malou kabelku ve které jsem měla nezbytnosti jako kondomy, peněženku a gel. Můj plán byl debilně jednoduchý. Vzpomněla jsem si totiž, že na chodbách, kde jsou okna, mají také závěsy. Vyjela jsem do požadovaného patra, svlékla si bundu a tenisky a dala je do kabelky, ze které jsem vytáhla malou připravenou kabelku a lodičky, které jsem si nazula. No a kabelku jsem schovala za závěs. Naštěstí tou dobou nikdo nepřijel. Byl by to pěkný trapas, co si budeme povídat.

Jestli to půjde s četností schůzek v tomto hotelu takhle i nadále, budou tam moci po mně pojmenovat pokoj. Například pokoj Lena Deluxe :D  


Takhle připravená jsem vyrazila k pokoji, chvíli stála před ním a s lehkou nervozitou zaklepala. Ve chvíli, kdy zaklepu a čekám, než mi klient přijde otevřít, se mi vždy hlavou honí spousta myšlenek, ale vždy se soustředím na to, abych se dívala před sebe a aby to první, co mezi mnou a klientem proběhne, byl oční kontakt. Ten je totiž velice důležitý. Tady mi to ovšem jaksi nevyšlo. Dívala jsem se před sebe, jenže po otevření dveří jsem nejdříve spatřila část pokoje, jelikož jsem musela sjet pohledem dolů, aby proběhl oční kontakt mezi mnou a klientem. Byl to malý, zhruba 160 cm vysoký hubený muž. Vypadal komicky a já si v tu chvíli se svými 180 cm vedle něj připadala jako Hulk :D Nevěděla jsem, zda jsem tam správně, jelikož mi připadal jako gay. Klidně by mohl hrát v nějaké pohádce. Dostala mě jeho neuvěřitelná roztomilost doplněna pozitivitou a úsměvem. Nejvíce mě překvapil jeho typicky kalifornský přízvuk, ze kterého jsem byla zmatená, protože předvolba byla přece australská. Jak už jsem napsala, nikdy nevěřte předvolbě. Posadila jsem se a začali jsme si povídat. Dozvěděla jsem se, že je sice původem z Austrálie, ale že žije pracovně v LA.  Měla jsem docela obavy, jak na tom budu s angličtinou, protože jsem delší dobu neměla možnost mluvit, ale ty se po pár vteřinách v jeho společnosti rozplynuly. A já už po chvíli dostala kompliment na moji výbornou angličtinu. Kdyby s tím počkal, až se budeme bavit déle, tak bych ho určitě nedostala :D  Pobídl mě, ať se neostýchám a vezmu si cokoli z minibaru. Skončila jsem s pomerančovým džusem a kešu oříšky. Měla jsem takový hlad, že bych snědla i koně.

Čas v jeho společnosti plynul strašně rychle, což mě na jednu stranu velice mrzelo. Během naší konverzace jsme zjistili, že máme mnoho společného. Například to, že oba nemáme rádi Brity a jejich angličtinu, ale taky společnou slabost pro firmu, co má v logu nakouslé jablko atd. Díval se na mě, jak pojídám ty oříšky a zeptal se mě, zda nemám hlad. Odpověděla jsem, že nemám. Ještěže můj žaludek, který v tu chvíli hlady doslova umíral, neumí mluvit. Byli jsme oba dobře naladěni, a tak jsem si řekla, že to risknu a zeptám se. Nemohla jsem si pomoct, ale opravdu vypadal jako gay a jeho místy zpívavý projev tomu jen přidával. Nehledě na to, že už jsem tam seděla dobrou hodinu  a půl a kromě přivítání neproběhl žádný fyzický kontakt. No a tak jsem se zeptala. Zvážněl a odpověděl mi, že gay rozhodně není a že je 200% heterosexuál. Rýpla jsem si a odpověděla mu, že zatím to tak nevypadá. Najednou vstal, přišel ke mně, chytil mě za vlasy a začal mě líbat. Líbilo se mi to, konečně nějaká akce. Řekla jsem mu, že mě to úplně nepřesvědčilo. Samozřejmě, že jsem to myslela ve srandě, a tak to taky vzal. Po zbytek schůzky jsem si z něj sem tam udělala srandu a nazvala ho gayem. Vždy na to reagoval neskutečně vtipně, ale taky přiznal, že nejsem první, kdo si to o něm myslí. Během toho jsem pokračovala v pojídání oříšků, načež vstal a vrazil mi do ruky menu pokojového servisu. Řekla jsem, že si něco dám pouze v případě, že si něco dá taky. Prý po 18. hodině nejí. Naštěstí ho zaujala tuším hrášková polévka, takže si prý dá se mnou. Můj žaludek v tu chvíli skákal blahem a mé chuťové buňky jakbysmet. 

Do 20 minut jsme měli jídlo na pokoji a já si vychutnávala každé sousto, u kterého jsme pokračovali v naší nekončící konverzaci, tentokrát na téma amerických zákonů. Bavili jsme se o tom, jak je snadné si v Americe pořídit zbraň a vtipkovali, že za chvíli budou zbraně k dostání snad i ve Walmartu. Klient byl opravdu vtipálek, a ačkoli je to vážné téma, tak jsem se neskutečně nasmála, až to moje řasenka nezvládla. Jídlo bylo opravdu výborné, ostatně jako vždy. No a po něm přišel čas na naše postelové dobrodružství. Šla jsem tedy do sprchy a po mně šel on. Během toho, co byl klient ve sprše, jsem si na okraj postele dala dva kondomy a použila trochu gelu. Předpokládala jsem, že to nebude výkon hodný do Guinessovky, a měla jsem pravdu. Stačila jedna poloha, pár přírazů a bylo hotovo. Ačkoli to nebyl kdovíjaký výkon, tak jsem si to s klientem užila. Bylo to takové jemné a něžné. Líbilo se mi to. Upřímně mě mrzelo, že se naše schůzka pomalu, ale jistě blíží ke konci. Tak už to ale bývá. Všechno hezké jednou skončí, a tak skončilo i mé další dobrodružství v hotelu Grandezza.       

Máš-li nějaký dotaz, můžeš se mě zeptat zde :)

4 komentáře:

  1. Zaprvé je nemístné se někoho ptát, jestli je gay, zvlášť když si profesionálka. Ale ta tvoje homofobie je z tebe cítit. A psát sem takové detialy podle mého také není "hodné profesionálky". Holka co ty si o sobě myslíš.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já věděla, že to někdo nepochopí (facepalm). Zeptala jsem se proto, protože jsem věděla, že si mohu dovolit se zeptat. Ano, jsem profesionálka a jednou z mých řekněme vlastností je i ta, že umím odhadnout situaci. Nehledě na to, že to bylo myšleno spíš ve srandě. Zkus víc číst a méně urážet :-)

      Vymazat
  2. Konečně mám zase co číst. Super článek :)

    OdpovědětVymazat