neděle, ledna 27, 2019

Rok po Evropě a následný návrat


A tak jsem létala do Finska. Vždy jsem tam byla od 10-30 dnů, a pak nějakou chvíli doma. Jenže když někam létáte příliš často, tak se klientům okoukáte. Je zkrátka potřeba místa střídat, abyste měly co možná nejvyšší výdělky a nevydělaly jen na náklady. Jenže já jaksi nevěděla, kam jinam se vrtnout.Takže jsem se opět svěřila do rukou internetu a celé odpoledne strávila nad hledáním nových míst, psaním emailů a případnému odpovídání na ně. Z většiny z nich mi odepsali, že o mě mají zájem a já najednou nevěděla, kam jet dřív.

Už si nepamatuji, kam jsem vyrazila poprvé, ale domnívám se, že to byl Hannover. Moc se mi tam líbilo a toto místo se stalo místem, kam jsem jezdila celkem pravidelně. Po něm následovaly pravidelné tours do Nizozemí, jedna tour do Irska, kde se mi vůbec nelíbilo, pak 14 dnů v Birminghamu na bytě, kde byla operátorka s úrovní angličtiny A0 (ne, nejsem debil a vím, že taková úroveň neexistuje, ale snad chápete), jedna návštěva privátu ve Vídni pod vedením Češky, do které byste to vůbec neřekli (vypadala jako dcera silně věřících katolíků), která měla snad o 30 let staršího manžela a jedna návštěva privátu v Basileji, kde madam, která si říkala Sybila, byla psychicky mimo realitu a která mě vyhodila, protože mi klient nechal dýško v hodnotě 100 CHF a ona mi nevěřila, že je to opravdu dýško, a to jen proto, že ona takové dýško za svoji šlapací kariéru nikdy nedostala. No a málem bych zapomněla na jednu návštěvu privátu ve Frankfurtu, kde madam byla mladá holka, která na tom bytě žila se svým přítelem. A taky na privát v Miláně, odkud jsem po pár dnech utekla, protože operátorka to měla víte kde. Během toho roku proběhly také návštěvy Kypru a Stuttgartu a celkově jsem celý ten rok byla v jednom kole. Vždy jsem přiletěla na pár dní, vyprala si, přebalila kufr a zase jsem odlétala. Byla jsem buď na letišti, v hotelu nebo ve vlaku.

Po roce jsem toho měla tak akorát dost, a tak jak mě to na začátku bavilo, tak stejně jsem to začala nenávidět. Byla jsem unavená a vyčerpaná a přála jsem si jedno - zůstat. Ačkoli jsem tehdy mohla peníze přehrabovat vidlemi, tak jsem nechtěla sedět doma na zadku a nic nedělat. Jen jsem si chtěla dát pauzu od neustálého cestování a života v kufru. Začala jsem se tedy poohlížet po nějaké práci. Nejdříve jsem to zkoušela jako chudá studentka. Zkrátka dala jsem si na internet pár inzerátů a prezentovala se jako chudá studentka. A zabralo to, na chvíli. Bylo to ale hodně nestálé a navíc jsem jezdila jen escorty. Během toho, co jsem pracovala takhle jsem obcházela priváty. Nechtěla jsem zpátky do klubu a navíc jsem se dozvěděla, že za dobu, co jsem byla mimo, kluby ztratily na své oblíbenosti a popularitě. Tady možná vyvstává otázka proč jsem tehdy nezačala pracovat sama na sebe, tím myslím, že bych si klienty zvala k sobě domů. Odpověď je jednoduchá, nebyla jsem zkrátka připravená. Měla jsem spoustu zkušeností ze zahraničí, ale o české scéně jsem nevěděla zhola nic.

Všude kde jsem byla na pohovoru to bylo jako přes kopírák. Holky seděly na zadku a probodávaly mě pohledem, dozvěděla jsem se, že chodí převážně česká klientela a že pasáci je škubou jako slepice. A telefony byly úplně mrtvé. To bylo přesně to, co jsem nechtěla. Obešla jsem spousty privátů a pomalu začala ztrácet naději, že najdu nějaký, který by mi vyhovoval. Uznávám, byla jsem rozmlsaná ze zahraničí. Další den jsem měla další pohovor a vůbec se mi tam nechtělo. Z představy, že budu poslouchat zase ty samé kecy, které jsem slyšela už tolikrát, se mi chtělo zvracet. Řekla jsem si že to nevzdám, takže jsem se připravila a vyrazila. Před domem jsem zavolala na číslo, co mi bylo dáno a bylo mi řečeno, že pro mě přijde jedna ze slečen. Přišla dlouhovlasá brunetka a usmívala se. Nebyl to jeden z těch falešných úsměvů, ale normální přirozený úsměv. Nemohla jsem tomu uvěřit. Chvíli jsem si dokonce nebyla jistá, zda jsem vzhůru nebo sním.

Vešla jsem do velkého prostorného bytu, kde mě uvítala madam (slovo pasačka mi nějak nejde přes pusu). Pobídla mě, ať jdu za ní. Vešly jsme do kuchyně, kde jsme se posadily. Zeptala se mě, zda si dám něco k pití. Řekla jsem si o vodu (klasika) a spustila. Mluvila a ni ne pár vteřin na to zazvonil telefon. Takhle to bylo asi pět minut, načež zavolala tu slečnu, která pro mě přišla dolů a dala ho spolu s ostatními jí. Řekla mi, že takhle bychom se nikam nedostaly a já to naprosto chápala. Během následujících minut jsem se dozvěděla, že se zaměřuje především na zahraniční klientelu. Brala si sice 50 procent, což bylo šílené, ale to jsem dávala i pasákům v zahraničí, tudíž nic nového. Šlo mi o to se rozkoukat, zjistit jak to chodí a poté se osamostatnit. No a tak jsem musela přinést oběti - tedy těch 50 procent. Líbilo se mi to, holky byly fajn, ona také a tak nějak jsem cítila, že je to ono, že je to přesně to, co jsem hledala a potřebovala. Takže jsme se domluvily na spolupráci a já tam začala pracovat. Byla jsem jednou ze sladkých pusinek. 

Pokračování zase někdy příště :-)

1 komentář:

  1. Bože, ten svět je tak hnusnej, nejen drogy, fet, vraždy, ale je prolezlej skrz naskrz šlapkama, pasákama atd! Pak se nemají šířit pohlavní nemoce, HIV, Aids atd... Bůh dal lidem šanci na život a lidi ten život sobě, ale i ostatním zničili, zpustošili přírodu a celý humánní svět!!! Takové svinstvo, co lidi udělali, to neudělají ani zvířata! A ty se tímhle, ty sladká pusinko, ještě chlubíš! Svět se v prdel obrátila a doplácí na to jen nevinní lidé, hlavně děti!!! Pánbůh ale tohle vidí a přijde chvíle, kdy se lidé mezi sebou zabijí a svět se zahubí! A já tomu tleskám! Lepší nicota než tohle zvěrstvo, co tu ty a tobě podobní pácháte!!!

    OdpovědětVymazat