neděle, února 03, 2019

Indové


Původně to měla být součást článku. Jenže jsem se nějak rozepsala, ono taky jak jinak v mém případě  :D a kdybych to zakomponovala do článku, tak by svoji délkou neměl daleko k délce čínského telefonního seznamu, a to nechci. Chci tu mít i kratší články a nejen ty dlouhé. Je mi totiž jasné, že ty dlouhé ne každého baví. Takže jsem se nakonec rozhodla to rozdělit a dnes vám tedy něco řeknu o Indech :-) 

Zpočátku své kariéry jsem nebyla nijak zaujatá. Zkrátka věděla jsem, že každá národnost, možná by se spíše hodilo říci etnický původ, má to svoje, což já, jakožto evropanka, ne vždy plně pochopím. Jelikož jsem ale hodně otevřený člověk, respektovala jsem to. Pak ale přišlo několik schůzek s Indy. Některé byly dobré, jiné už moc ne. Někteří z nich se chovali dalo by se říci až hrubě, aniž by si to oni sami uvědomovali. Zkrátka jim přišlo normální mi opravdu silně zmáčknout prsa, či mě obejmout tak, až jsem se kolikrát bála, že mi zlomí pár žeber, či mě doslova zalehnout atd. Po čase jsem se dozvěděla, že je obrovský rozdíl mezi těmi ze severu a mezi těmi z jihu. Ještě aby nebyl. Vždyť je to země, kde se mluví více jak 40 jazyky. Což mně osobně přijde neuvěřitelné. Zatímco ti ze severu se dost často chovají tak jak jsem popsala výše, ti z jihu jsou oproti nim beránci. Pak ale přišel jeden, který mi hodně ublížil. Nejvíce ze všech klientů, které jsem kdy měla. 

Stalo se to ve Sladkých pusinkách. Přišel přímo za mnou, dal si sprchu, lehl si na postel a poručil si 69, s čímž jsem neměla problém. Po chvíli do mě opravdu silně vrazil dva prsty. Jako bonus neměl ošetřené nehty ani kůžičku kolem nich takže to opravdu bolelo, což jsem mu i řekla a poprosila ho, ať to nedělá. Po chvíli to udělal znovu, a to už jsem byla lehce naštvaná. Znovu jsem ho požádala, ať to nedělá, protože to opravdu bolí. Udělal to potřetí. To už jsem toho měla dost, vstala jsem a řekla jsem mu, ať se obleče a jde pryč. Nechápal proč. Jako kdybych snad předtím mluvila do dubu. Vysvětlila jsem mu celou situaci a on že nechápe, jak mě to může bolet. Odešla jsem z pokoje a řekla operátorce, co se stalo. Sama mi řekla, ať ho vyhodím. Problém byl ten, že jsem s ním musela dolů, jelikož před domem byla branka, která se otevírala tlačítkem zpoza dveří. Chvíli jsem ho nechala čekat, načež jsem sebrala veškerou odvahu, vešla do pokoje a řekla mu, že tedy jdeme. Byl pořádně naštvaný. Po cestě ze schodů na mě pokřikoval, že jsem špinavá a neschopná kurva a jako bonus po mně flusnul. Naštěstí se netrefil. Vyprovodila jsem ho a šla jsem zpátky nahoru, kde jsem zjistila, že mi tím  svým prstěním způsobil krvácení, takže jsem nemohla po zbytek dne pracovat. To, že mě bolela snad nemusím ani zmiňovat. Tahle zkušenost mi natolik psychicky ublížila, že ačkoli další den bylo dole vše v naprostém pořádku, tak já nepracovala celý následující týden. Nějak jsem se přes to nedokázala přenést. 

Od té doby jsem k nim měla odpor. Doslova jsem je nenáviděla a vždy, když mi některý z nich napsal, chtělo se mi zvracet. Stačilo mi jen vidět +91. Kolikrát mě přemlouvali a nechápali, proč je nechci přijmout. Zkrátka snažili se napravit reputaci toho, kdo mi tak ublížil. Jenže já byla neoblomná, někdy bych řekla až zlá. Kolikrát, když se mě snažili přemlouvat jsem jim položila telefon, nebo když mi napsali na WhatsApp aplikaci jsem je zablokovala. Měla jsem osypky z jejich hrozného přízvuku. Někdy jsem jim nezvedala telefon či neodpověděla vůbec a rovnou je blokovala. Bylo ve mně tolik zloby a záště a nejhorší na tom bylo to, že jsem si to vůbec neuvědomovala. Jasně jejich krajan mi ublížil a hodně, ale já dělala to, co sama nemám ráda - házela je všechny do jednoho pytle. 

Uběhlo několik let jejich odmítání a já toho začínala mít dost. Kolikrát jsem si říkala, že není problém v nich, ale ve mně a v mém přístupu k nim. Chtěla jsem zase zpátky tu otevřenou respektující holku, která chápala a respektovala jejich povahu a kulturu jako takovou a kterou zajímalo se o ni zase dozvědět něco víc. A tak když mě kontaktoval další Ind se zájmem o schůzku, jsem si řekla, že ho neodmítnu.

No a jak to dopadlo se dozvíte příští týden v článku Jeden týden, dva dny a čtyři cizinci :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat