Životní rozhodnutí

2 Comments


Tohle si naopak pamatuji velice přesně. Zkrátka jako kdyby to bylo včera, když mě kamarád majitele klubu odvezl před zvláštně vypadající kamennou budovu, která nepřipomínala noční klub ani zdaleka a řekl mi, ať zazvoním na zvonek. Vystoupila jsem a chvíli před ní jen stála. Poslední možnost, poslední šance to odpískat a jít domů. Domů? Vždyť domov nemám už dobrých pět let, tak co si to tu nalhávám. Sebrala jsem veškerou odvahu a zazvonila. Ruka se mi třásla asi stejně, jako když se proti ratlíkovi rozeběhne doga. Přišel mi otevřít sympatický šlachovitý muž, budeme mu říkat třeba Filip. Usmál se a vyzval mě, ať jdu dovnitř. Osvětlené schody nahoru mě vedly do neznáma. 


Prostory byly krásné, nebojím se říci až luxusní. Po pravé straně byl bar, uprostřed dvě tyče a vlevo zase schody vedoucí k pokojům. Kolem dokola byly tzv. sedací boxy se stolečky. Filip mi řekl, ať jdu k muži, který seděl v zadní části klubu. Nervózně jsem k němu přišla a představila se. Dozvěděla jsem se, že se konečně setkávám s tím nejvyšším - tedy s člověkem, kterému klub patří a který bude oficiálně mým prvním pasákem. Jemu říkejme třeba Aleš.

Vyzval mě, ať si sednu a zeptal se, zda si dám něco k pití. Řekla jsem si jen o vodu. Z jeho výrazu jsem poznala, že ho má odpověď potěšila. Jakmile mi jedna ze slečen přinesla vodu, začal mluvit. Vysvětli mi, že mají 3 druhy pokojů - normální, pokoj s vířivkou a pokoj s přístupem na bazén, kde cena se pohybuje od 3 600 do 6 000 za hodinu (pro klienta) a holka z toho měla od 1200 do 3000 za hodinu. Přičemž půlhodina byla za 2600 a holka z toho měla pro sebe 1000. Vysvětlil mi taky systém a to, jak to chodí, že obsluhují holky a celkově, že to tam hodně stojí na nich. Líbilo se mi to. Taky se zmínil, že netoleruje drogy a alkohol, ale že s tím asi problém mít nebudu a podíval se na poloprázdnou sklenici vody. Měl velice dobrý odhad na lidi, který dodnes obdivuji. Chvíli jsme si ještě povídali, načež mi řekl, že určitě na něco zapomněl a že nejvíce se stejně dozvím za chodu, kde se popřípadě zeptám. 

Zeptal se mě, zda mám nějaké otázky, a když jsem řekla, že mě žádné nenapadají, zavolal jednu ze slečen. Přišla drobná velice hezká blondýnka, která mě odvedla do jednoho z pokojů. Řekla mi, ať se vysprchuji, převléknu a počkám na ni. Pamatuji si, že jsem byla plná smíšených pocitů. Strach se ve mně mísil společně se vzrušením, ale také nejistotou. Už nebylo cesty zpátky.
  

2 komentáře:

  1. Hlavně, že teď za matkou jezdíš. Asi to tak špatné nebylo, ale potřebovala sis něčím obhájit tu svou lenost živit se normálně, co?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Časem i ta nejhorší rána přebolí. Nemohu změnit, co se stalo, ale mohu změnit, co se stane :)

      Smazat