Další nevím kolikátý odmítnutý klient

0 Comments


Měla bych si to začít evidovat. Co se týče našeho českého kurvího rybníčku, tak patřím mezi nejodmítavější prostitutky vůbec. Podle některých bych měla brát vše, co má peníze a puls a měla bych být ráda za každého, kdo přijde, což samozřejmě jsem. To ale neznamená, že každého musím jako klienta akceptovat. Pokud se mi něco nezdá, tak nemám problém ho odmítnout. Je to lepší než poskytnout mizernou službu za kterou jistě nepřišel. 

Ne, ne, ne a ještě jednou ne. Zkrátka nad chováním některých "klientů" (uvozovky proto, že mými klienty se nestali), zůstává opravdu rozum stát. Já nechápu, že dokáží být tak hloupí a ohrožovat nejen sebe, ale i okolí a to jen proto, aby si vrzli. Zkrátka a dobře pokora je fajn, ale ne zrovna v tomto druhu businessu. To, že se holka živí jako prostitutka totiž neznamená, že na sebe musí nechat vlézt kohokoli. Mnohdy na sebe nenechá vlézt ani takového klienta, kterého by jiná bez problému přijala. V tomhle ohledu jsem na sebe opravdu hrdá.

Zavolal mi dopoledne. Zněl divně, ale já se to rozhodla ignorovat, protože několik dní práce moc nešla a já byla znuděná a nadržená. Po našem rozhovoru ve kterém jsem mu vše vysvětlila jsme se domluvili, že přijede v 11:00. Bohužel jsem si neuvědomila kolik je hodin a až po položení telefonu zjistila, že nemám šanci to na tu 11. hodinu stihnout. Takže jsem mu napsala, že se omlouvám, že to nestíhám a zda bychom to nemohli posunout o půl hodinky. Nerada tohle dělám. Z mého hlediska to je projev neúcty ke klientovi a nevážení si a nerespektování jeho jako takového. Možná je tento názor pro některé poněkud přehnaný, ale co se týče práce, tak jsem vždy měla a doufám, že vždy budu mít jiný přístup, než většina mých kolegyň, které to dělají převážně za peníze, kdežto já to dělám pro ně, ale o tom někdy jindy.   

Schůzku jsme tedy posunuli, a pak začalo "peklo". Psal mi snad každých 10 minut. Poprvé, že bude mít zpoždění, podruhé, že už se blíží, pak že je asi 10 minut ode mě atd. Vůbec jsem to nechápala. Takže jsem mu napsala, že takové dopisování a psaní si je pro mě ztráta času a ať mi prostě napíše nebo zavolá, až bude před domem. Na to mi přišly asi tři omluvné zprávy, na které jsem už nereagovala. Řekla jsem si, že buď přijede a nebo ne. Opravdu jsem z něj neměla dobrý pocit, ale zoufalá doba si žádá zoufalé činy. Když se na to dnes podívám, tenhle byl zoufalý až moc.

Nakonec přijel. Pustila jsem ho dovnitř a už od pohledu se mi na něm něco nezdálo. Měl divné oči, a ačkoli jsem takové oči viděla již mnohokrát, nebyla jsem schopna je zařadit. Šli jsme do ložnice. Byla jsem naštvaná a dávala jsem mu to najevo. Já se zkrátka neumím přetvařovat a když mě klient něčím naštve, pocítí to. Nejsem z těch, které si nechají líbit "cokoli" a ještě se na klienta usmívají a dělají jakože nic. Stáli jsme a mluvili. Už mi chtěl dát peníze, ale já najednou z jeho výdechu poznala mi velmi dobře známou látku - alkohol. Pro ty z vás kdo to neví, tak moje máma byla od mých zhruba 13 let do mých 18 let, tedy do doby, než jsem se odstěhovala, těžkou alkoholičkou, takže mám jisté zkušenosti. Narovinu jsem se ho zeptala, jestli něco pil. Chvíli mlčel, ale z mého pohledu, který doslova křičel JO, JÁ TO VÍM asi poznal, že nemá cenu mlčet, takže mi to potvrdil. V tu chvíli jsem se mu omluvila, řekla mu, že ho nemohu přijmout a vyprovodila ho. Zakončil to opět omluvou a odešel.

Ne, nebyl vyloženě opilý. Kdyby ano, otočím ho v těch dveřích rovnou a asi bych to nejspíš poznala už v telefonu, ale měl popito, a mně to zkrátka vadí. Ano, vadí mi, když má klient popito. Když je střízlivý a začne popíjet až v mé společnosti, tak mi to nevadí, to je totiž něco zcela jiného. Tam ho totiž mohu nějak hlídat a brzdit, ale jakmile je to naopak, je to problém, alespoň tedy pro mě. Většina holek by ho bez mrknutí oka vzala a vůbec by to neřešily, jak už jsem tu ale nejednou napsala, já nejsem většina. Nejvíc na tom všem mě  zarazilo to, že ačkoli je v Česku nulová tolerance alkoholu za volantem, tak přijel autem. Dodnes nechápu a asi nikdy nepochopím to, jak může chlap riskovat nejen svůj, ale především životy ostatních jen proto, aby si  užil. V mém případě si teda neužil, ale asi chápete, jak to myslím.   
     
A jaké je z toho ponaučení? Raději se kopat nudou do zadku a okusovat omítku (přehnaně řečeno), než si příště pozvat do bytu takového vola. Když se chce zranit nebo dokonce zabít, prosím, ale bez ostatních. A vy nebuďte hloupí jako byla já a neignorujte své instinkty. Ono se vám to může totiž šeredně vymstít. Můžu být ráda, že to dopadlo takhle a ne mnohem hůř. Ono totiž nikdy nevíte, jak podnapilý člověk zareaguje. Tohle totiž moc dobře znám.

0 komentářů: