Fajne ponděli

0 Comments


Někdy v dubnu 2019

Padají mi oči, ale vím, že to musím napsat. Když to totiž nenapíšu teď, tak zítra už vůbec ne, jelikož bych to neměla v tak živé paměti. Zkrátka a dobře, co se týče práce, mám štěstí. Možná by bylo spíš lepší napsat "štěstí", ale ne vždy to tak je. Někdy o těch náhodách napíšu článek. No a dnes to bude o dvou klientech z Ostravy, které jsem měla v jedno fajne ponděli. Ty chyby v tom nadpisu jsou schválně, kdyby to náhodou někdo nepochopil :-)

Byl zázrak, že jsem se v pondělí dokopala k nějaké činnosti, tím myslím k práci. Poslední týdny pro mě totiž byly pondělky volné dny. Nevím proč, ale v neděli bych mohla konkurovat Čezu, no a v pondělí ze mě byl Garfield, doslova. Bez energie, vyšťavená a i po osmi hodinách spánku, což je pro mě opravdu dost, jelikož normálně spím tak 4-5, výjimečně pak 6, unavená a vyčerpaná. Cítila jsem se jako hadrová panenka, a ačkoli jsem se to snažila mnohokrát překonat, nešlo to. Jednou jsem zvládla se ve sprše oholit, ale po ní jsem skončila zase v posteli. Asi jako někteří začínají od pondělí s dietami, já začínala s prací. No a když se to nepovedlo, tak tu bylo další pondělí. Tohle jsem si ale řekla, že tu kletbu (opravdu jsem si myslela, že mě vždy kolem půlnoci někdo proklel), zlomím. No a po několika týdnech se to konečně podařilo.

Pondělky bývají takové pomalejší. Někdy mi telefon zazvoní až odpoledne. Tady tomu tak nebylo a telefon celkem zvonil, ale nic pro mě. Půlhodiny ze zásady a principu nedělám, rychlovky už vůbec ne, no a pro jiné jsem byla drahá, což mi samozřejmě na rovinu neřekli. Nehroutila jsem se z toho. Hlavní je nepropadat panice, nestresovat se. Ničemu to totiž nepomůže, naopak. Kromě toho, že jsem byla ráno s Ellou venku, jsem tak polehávala a nic moc nedělala - zkrátka pro mě naprosto typické pondělí. Jedno pozitivum tu ale přeci jen bylo, nebyla jsem až tak unavená. Z Garfielda se mi podařilo se dostat tak na 50procentního Toma. Ano, myslím toho kocoura z pohádky Tom a Jerry. Což vzhledem k předešlým pondělkům byl úspěch.

Ve 14:30 mi zazvonil telefon. Po úvodní konverzaci se mě klient zeptal, zda bych měla v 16:00 čas. No  a jelikož jsem čas měla, domluvili jsme se. Bylo to ideální. Normálně na přípravu na prvního klienta potřebuji hodinu, no a tady jsem měla ještě 30 minut k dobru. Takže jsem se zmátořila, převlíkla postel, nachystala a uklidila ložnici a šla si dát sprchu, kde jsem kromě použití mýdla použila taky žiletku. Poté jsem si vyčistila zuby, namazala se tělovým mlékem, použila Borotalco a oblékla se do pracovního. No a zbýval už jen makeup. Ten poslední dobou dost flákám, což se tady nakonec ukázalo jako velmi dobrý krok. Nestihla jsem ani zvýraznit obočí, natož nalíčit si oči. Takže jen základ, který jsem přepudrovala, tvářenka a něco na pusu V poslední době jsem si oblíbila melounové Labello. Klient se naštěstí zdržel, což mi vyhovovalo, protože nesnáším, když je musím nechat čekat, což se bohužel poslední dobou stává častěji, než bych sama chtěla.

Přišel sympaťák se studánkově modrýma očima. Tu barvu jsem mu záviděla, jelikož jsem přesně takovou barvu očí vždy chtěla mít. Je to přesně ta modrá barva, která svítí na dálku. Byl to krásný kontrast k jeho tmavým, lehce prošedivělým vlasům. Proběhla základní oťukávací konverzace, načež než jsem ho nenechala pořádně mluvit, už jsem se ho ptala, odkud je. Ano, jsem zvědavá. Ukažte mi ženskou, která není. Prý z Ostravy, což kdyby mi neřekl, bych stejně po pár dalších slovech poznala. Nevím, jak vám, ale mně ostravský přízvuk rve uši. Ta kombinace krátkého zobáku, spisovné češtiny a sprostých slov je na mě přespříliš. Zkrátka mluvit spisovně a zároveň jak dlaždič je z mého pohledu naprosto mimo. Naštěstí jsme moc nemluvili, což ocenila nejen má ouška. Ano, možná jsem v tomhle ohledu přecitlivělá, to nepopírám. Každý máme něco, co nám vadí více než ostatním. Tak to tak prosím berte.

Tady ovšem jeho "nedostatky" dalo by se říci, končí, jelikož v posteli to byla doslova smršť mnohonásobných, i když suchých orgasmů v kombinaci s pro mě naprosto ideální velikostí jeho penisu. Jelikož nepatřím mezi prostitutky, které zavírají oči a otáčejí hlavu na stranu, tak mi trochu vadilo, že on měl oči skoro pořád zavřené. V nejedné chvíli to působilo opravdu divně. Jinak to bylo, dalo by se říci bez chybičky. až tedy na jednu - nemohl se udělat. Zkrátka a dobře ani praxe a léta zkušeností někdy nestačí. Chtěl to vzdát, což by moje ego, vzhledem k tomu, že mu celou dobu stál, neuneslo, takže jsem si v duchu řekla, že bez toho, aniž by se udělal, prostě neodejde. Ano, hodně mi vadí, když se klient neudělá, zvlášť, když vše funguje, jak má. Snažila jsem se, co to šlo a ačkoli jsem byla chvílemi bezradná, nevzdávala jsem se. Nakonec se s vypětím všech sil, a to doslova, zadařilo. A oba jsme byli spokojení. Já, že to dokázala, on, že dostal přesně to, pro co přišel.


Druhý klient byl takový frajírek. Ne, že by byl namyšlený nebo se choval arogantně, to vůbec. Byl ovšem velice stylově oblečený. Ono jak často potkáte zhruba padesátiletého muže v úzkých roztrhaných jeansech, converskách a basebalkou na hlavě. Moc často ne, tedy alespoň já takové muže často nepotkávám. Byl vysmátý jak lečo, takže mi stačila ani ne vteřina a věděla jsem, že to bude moc fajn. Říkal mi, že hodně cestuje, tudíž jeho přízvuk nebyl tak výrazný. Když pak ale mluvil déle, byl tam :-) Zeptala jsem se ho, čím to, že má tak dobrou náladu. Prý tím nasírá lidi, což mě velice pobavilo, protože to bylo vtipně upřímné. Poslala jsem ho do sprchy. V takové chvíli zapříčiním dole patřičné vlhko, zkontroluji, zda je vše na svém místě, abych to pak při divoké líbačce nemusela lovit kdoví kde (teď myslím hlavně kondomy), shodím ze sebe župánek či šatičky (záleží, co mám na sobě) a sednu si na postel a čekám, až "můj vyvolený" přijde ze sprchy. No a od této chvíle, je-li to možné, to nechávám v jeho režii. Tím nemyslím to, že si může dělat co chce a co se mu zlíbí. Jen jsem raději, když tu roli vůdce postele převezme klient. No a někdy, stejně jako tady, jí máme oba tak půl napůl. Tohle je hrozně individuální a vždy se musím řídit podle klienta, jeho povahy, chování atd. 

Vím, že to bude znít asi divně, ale tady tak nějak nevím, jak to dál rozvinout - prostě došlo k sexu :D A ačkoli pro mě to bylo z velké části jiné, než s ostatními klienty, tak to nebylo natolik jiné, abych to dokázala promítnout do článku a vy tak neměli pocit, že už po několikáté čtete to samé dokola. V posteli byl dobrý, až mě mrzelo, že k jeho orgasmu došlo tak rychle, ale na druhou stranu "přírodu" nezastavíš. A snažit se ji pozdržet je ne vždy dobrý nápad. Takže když vidím, že klientův orgasmus už přichází, tak ho nechám přijít, i když já z toho nic mít nebudu. O mě přeci primárně nejde. Bohužel ne vždy je to možné. Jsou klienti, kteří mají potřebu si ve společnosti prostitutky dokazovat, že jsou přinejmenším posteloví bohové. Velice zřídka mám chuť klienta potrápit, v tom nejlepším slova smyslu. To ale pouze tehdy, když jsem si opravdu jistá, že si to mohu dovolit a že to bude klientem dobře přijato. Protože stačí málo a klient odejde s plným. 

U těchto dvou klientů mě zaujala jedna věc. Oba byli spíše dominantní a oba tu svoji dominanci projevili až skoro ke konci, když už na ni nebyl moc čas. Škoda :-)

0 komentářů: