Není podvod jako podvod, nebo ano?

1 Comments


Mám dilema, a tak nějak nevím, co si s ním počít. Tohle se mi ještě nikdy nestalo. A doufám, že už nikdy nestane. Nesmí. Tak si tak říkám, stane se ze mě někdy ta zarytá profesionálka s tou nezničitelnou zdí mezi soukromým a pracovním životem? Čím jsem starší a čím déle tuhle práci dělám, tím méně pravděpodobné se to zdá. 

Zažila jsem s ním svůj nejlepší sex nejen v práci, ale i v životě. Vidíte, a zase. Takhle to dopadá, když se z práce stane koníček. Přestanete dělat rozdíly. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že nejlepší sex  zažiji zrovna v Brně, ke všemu s klientem národnosti, kterou jsem neměla ani v Praze a kterou jsem měla všehovšudy dvakrát v životě. Z důvodu ochrany soukromí klienta nechci jeho národnost prozradit, Brno je malé, ale třeba někdy v budoucnosti vám ji povím :) Byla to série mnohonásobných mokrých orgasmů doprovázená tvrdým a vášnivým sexem. Přesně takovým, jaký mám ráda a kterého se mi dostává tak málo. Mí klienti jsou zlatíčka. Jenže někdy (častěji než bych chtěla) jsou zlatí až moc. A tak jsem se rozhodla udělat to, co jsem už jednou udělala. 

Bylo to neprofesionální a hloupé, na druhou stranu mi to přišlo lepší, než spát s chlapama zadarmo a doufat, že se objeví “ten pravý”. Apropo, já se nikdy nechovala jako zarytá profesionálka. Bylo to dokonalé. Malovala jsem si to jako Da Vinci Monu Lisu. Ta dokonalost spočívala také v tom, že byl single, nebo lépe řečeno měl být. Po jeho odchodu jsme si začali psát. Po pár dnech z něj vylezlo, že mi lhal a přítelkyni má. Prý mi to řekl, protože mi nechtěl dál lhát. Na jednu stranu jsem oceňovala jeho upřímnost, na stranu druhou jsem byla zklamaná. Zpočátku mi to nevadilo a i tak jsem do toho chtěla jít. Vždyť co je mi do nějaké cizí ženské. Takové v práci podvádím s jejich drahými polovičkami skoro denně a nevadí mi to. 

Jenže mi nedocházelo, že je to jiné, že to, co tak často slučuji a považuji za to stejné, je ve skutečnosti jako oheň a voda. Zatímco v práci mnohdy ani nevím, zda je či není klient zadaný, tady jsem to věděla. Nehledě na to, že je to práce. A já se naučila přivírat nad jistými věcmi oči. No a nevěra patří mezi ně. Možná to zní ode mě hnusně a sobecky, ale musela jsem. Kdybych to neudělala, nemohla bych tu práci dělat. Občas mi někdo napíše, že tuhle práci může dělat každá. Stačí si lehnout a roztáhnout nohy. Věřte mi, že nemůže. Ženská musí být opravdu psychicky silná a musí umět nad jistými věcmi, které by v běžném životě řešila a nedaly jí spát, mávnout rukou a přejít je. Což opravdu nedokáže každá. No a já si celou dobu myslela, že v osobním i pracovním životě jsem stejná. Nejsem. Zatímco v práci je to klient, kdo iniciuje schůzku, tak tady, tedy v soukromí, bych tím iniciátorem byla z části i já. To jsem nemohla udělat. S tím bych nedokázala žít. Takže schůzku, kterou jsme měli naplánovanou snad ještě lépe než vylodění v Normandii, jsem po dlouhých úvahách a dlouhém přemýšlení zrušila. Tedy chtěla zrušit. 

Pokud jste mě neměli za sobce o pár řádků výše, budete  mě za něj mít teď. Neudělala jsem to, nemohla jsem jí zrušit, když jsem věděla, o co bych přišla. Takže schůzka proběhla a ne, nebylo to lepší než poprvé, ale bylo to jiné, lepší v trochu jiném směru. Myslela jsem si, že budu cítit pocit viny, ale ten se nedostavil. Bylo to úplně stejné jako sex za peníze, až na to, že to nebyl sex za peníze. Byl to sex zadarmo, a přesně to jsem potřebovala. Musela jsem to mít stejně jako nymfomanka musí mít sex. Kdoví, možná mě ta práce natolik změnila, že to, co by pro mě bylo dříve nepřijatelné, je pro mě dnes do určité míry akceptovatelné.  Rozhodně to nevylučuji. Ona práce v sexbyznysu vás změní. Pohne s vaší morálkou, ať chcete nebo ne. A co oči nevidí, to srdce nebolí.