Zápisky z offlinu

0 Comments


3.07.19

Práce posledních několik dní moc nejde. Konečně jsem našla odvahu se zbavit iPhonu, takže mě už nic nerozptyluje a mám tak možnost svůj čas směřovat tím správným směrem. Kdybych měla pevnou vůli, mohla jsem si ho nechat a nemusela se ho zbavovat. Tu ale nemám. Ta moje je pevná asi jako alkoholik stojící v obchodě mezi regály s lihovinami. Tudíž jsem to musela udělat. Koupím si ho znovu, až se můj život posune kupředu. Dřív ne. Je to takový můj osobní trest. Trest za neschopnost.  

Tak nějak nevím, co si se sebou počít. Nejen se životem, ale i sama se sebou. Připadám si jako křeček v kole. Pořád běhám, ale zároveň jsem na místě. Pořád. Neustále. I když běhám jako pominutá, tak se vlastně nikam neposouvám. Někdy mi připadá, jako kdybych byla uvězněná v nějaké časové smyčce a můj den se neustále dokola opakoval. Znovu a znovu. A já jako kdybych nevěděla, jak tu časovou smyčku rozbít. Někdy si dokonce říkám, že to ani nejde, že je to něco jako kletba, kterou si zasloužím. A čím déle ta "kletba" trvá, tím déle jí nenávidím. Ne tu kletbu, ale tu smyčku. 

Pořád přemítám, zda je dobrý nápad letět v srpnu do Finska. Víte, prázdniny jsou, co se týče práce, dost zabité. Tedy pokud prostitutka nechce v nějakém přímořském letovisku obskakovat turistíky. Což není můj šálek kávy. No  a když si vzpomenu na ty poslední, které jsem tam prožila, tak se mi chce až brečet. Pravda, byl to červenec. Byla to nejhorší tour vůbec a já se bojím, že se to bude opakovat. Váhám, a to hodně. Možná za to tak trochu může i můj ascendent. Jo, jo, mám ho ve váhách. Jedna moje půlka by si už přála být pryč. Ta druhá by si tu ráda našla byt, dala se dohromady, a pak teprve letěla. I kdyby to mělo být až příští rok. Státy přece nikam neutíkají. A vůbec by jí nevadilo, kdyby ten byt byl v Brně. Brno nebo Praha, vždyť ono je to vlastně jedno. 

Roosevelt ovšem kdysi řekl, že strach můžeme mít jen ze strachu samého. No a když jsem před pár dny překonala strach ze šipky do vody, tak bych možná mohla překonat i ten z prázdnin v zahraničí. Kdoví, jak to bude. A kdoví, kde budu 20.08.2019. Co ale vím je, že tenhle život, ta smyčka, musí skončit. Takže buď tour v srpnu nebo byt nejpozději v září. Babička to řekla správně. Tohle není život.


POUČENÍ: Naslouchejte svým babičkám a neberte jejich slova a názory na váš život na lehkou váhu. Obvykle mají totiž pravdu. 


4.07.19

Pro dnešního klienta musím být perfektní. Včera nám schůzka nevyšla a jediný, kdo za to mohl jsem byla já. Takové věci normálně nedělám, ale včera jsem tak nějak cítila, že musím. Chtěla jsem být sama. Takže jsem vypnula zvonění u telefonu a neřešila. Prostě jsem byla jen sama se sebou. Pomohlo mi to? Já nevím. Možná. Když jsem šla do obchodu, uvědomila jsem si, jak moc chci být odsud pryč. Jak moc chci v srpnu odletět na tour. A udělám pro to vše, co bude v mých silách, abych odletěla. Nic nechci víc, možná snad jen iPhone 8 Plus :D Jo, začínám mít absťák, ale ten brzy přejde. Začátky bývají nejhorší vždy, když se vydáte na novou cestu. A kdo ví, třeba ho po několika týdnech už chtít nebudu (ha, ha).

Nepamatuji, kdy jsem naposledy měla tak dlouhé volno. V neděli jsem nepracovala - nechtělo se mi. V pondělí a úterý sice pár hovorů bylo, ale nic pro mě. No a včerejšího klienta jsem propásla a budu ho mít dnes. Tedy doufám, že mu nebude vadit hotelové prostředí. Tudíž jsem měla čtyři dny volna jdoucí za sebou. Z mého pohledu je to hrůza, je to zkrátka na mě až moc. Dnešní klient chce, abych ho vykoupala. Nemám s tím nejmenší problém. Na druhou stranu mu to tak nějak dlužím. Chce, abych na sobě měla tmavé prádlo a abych u toho byla jen v kalhotkách. Taky žádný problém. Dlouho jsem neměla klienta, který by si přesně řekl, co chce. Dnes ho doufám mít budu, tak si to chci pořádně vychutnat :-)

Nepřijel. Ještě mi volal, že za 5 minut je tady, ale nepřijel. Takže jsem vypustila vanu a šla jsem se věnovat tomu, čemu jsem se věnovala než jsem se začala chystat - nicnedělání. Jak já tyhle dny nesnáším. Obzvlášť, když jich je několik po sobě. Stává se to. Sice velice zřídka, ale stává. Nenadělám nic. Dalo by se to nazvat jako riziko "podnikání". V takovou chvíli je i těžké myslet pozitivně. Spíš je z toho depka.

Za tři hoďky na to mi přijel klient. Sice jen na půl hodinky, ale bylo to lepší než drátem do oka. Půlhodiny normálně nedělám, ale než se nudou kopat do zadku, tak to jsem raději vzala klienta. A bylo to fajn. Jen u mě se ta radost z klienta jaksi nedostavila. Nevím proč. Napadlo mě, že by to mohl být třeba PMS. Prsama bych v posledních několika dnech mohla zabíjet, no a náladu mám pod psa. Ani práce mi moc radost nedělá. Ale klient byl více než spokojený a to je hlavní. Moje spokojenost byla v tu chvíli vedlejší, nezajímala mě.

Dvě hoďky po jeho odchodu mi zavolal klient - cizinec. Je na hotelu a rád by escort. V tu chvíli se mi protočily panenky. Byla jsem z toho skoro celodenního nicnedělání tak rozlámaná a unavená, že se mi nikam nechtělo, ačkoli normálně bych z escortu skákala přinejmenším do stropu. Když mi ale řekl název hotelu, souhlasila jsem. Byl to totiž ten stejný hotel, ve kterém jsem ubytovaná i já - zase. Už asi po páté. No a byla bych hloupá, kdybych to odmítla. Takže jsem se nachystala a vyrazila na escort o dvě patra níž :D Klient byl fajn, až tedy na jedno. Hulil jako vybuchlá kamna, jak se u nás doma vždy říkávalo. Pokoje jsou sice nekuřácké, ale toho si on nevšiml. V posteli to byl pěkný sobec. Myslel především na sebe, takže když jsem byla pár vteřin od orgasmu, který jsem měla naposledy snad v pátek minulý týden, tak mi tu ruku dal pryč. No a jelikož se udělal poměrně rychle, tak se mi ho už dosáhnout nepodařilo. Jinak byl ale fajn. Povídali jsme si, smáli se, ale taková ta čistá radost z práce a především z escortu se opět nedostavila.

Po příchodu od klienta jsem dostala chuť na něco, co normálně nejím - na pizzu. No a tak jsem si jí objednala. Věděla jsem že bych neměla, zvlášť takhle večer, ale co. Přišla a byla tak dobrá, že jsem ji snědla celou na posezení. No co vám budu. PMS je PMS. Kromě toho aby se práce vrátila zase do normálu si přeji taky to, aby se konečně dostavily mé dny. Tyhle chutě a nálady mi byl zrovna teď čert dlužen, opravdu.


6.07.19

Začíná se dostavovat absťák a já bych nejraději dnes zajela do iStyle a koupila si nové jablíčko. Neudělám to. Něco jsem si slíbila, a taky to hodlám dodržet. Dokud nebudu mít alespoň letenku, tak si nový telefon zkrátka nekoupím. Jsem docela zvědavá, jak dnes půjde práce, obzvlášť, když je prodloužený víkend. Tento týden je totiž opravdu žalostně špatný. Nepamatuji, kdy naposledy jsem se skoro celý týden tak kopala nudou do zadku.

Dnes ale ne. Odpoledne mi zavolal klient. Prý by rád escort. Sdělila jsem mu cenu, se kterou souhlasil a řekla mu, ať mi adresu pošle esemeskou. Poslal mi adresu, která byla na druhé straně Brna. Na to jsem mu napsala, ať se nezlobí, ale že nepřijedu, protože to je opravdu daleko. Dal mi nabídku, kterou nešlo odmítnout, takže jsem se rozhodla, že pojedu. Vzpomněla jsem si na slova mé bývalé kolegyně - nevyjít to může vždycky, stejně jako vyjít. No a tak jsem se nachystala a vyrazila.

Takovým místům říkám konec světa. Jo, je to "lehce" přehnané, ale tam, kde dřív bývala pole a co nepatřilo k tomu městu jako takovému, jsou nyní novostavby a k městu to dalo by se říci patří. Obdivovala jsem, jak tam někdo může bydlet, protože všechno je strašně daleko. Bydlet v takových končinách bez auta je sebevražda. Napsala jsem klientovi, že jsem dole. Přišel sympatický chlap a ačkoli nebyl úplně můj typ, tak mě už od začátku na něm něco imponovalo. Z původně zamýšlené hodiny a půl to bylo hodin pět a já odjížděla s částkou přesahující dvacet tisíc korun. A to jsme spolu ani nespali :D Něco takového bych tento týden opravdu nečekala, ale takhle to v téhle branži a na téhle úrovni chodí. Jednou se kopete nudou do zadku, no a ani ne pár hodin na to máte více než slušně vyděláno, a jako bonus se skvěle pobavíte. To ovšem neplatí vždy. Tady to ale platilo :-)


08.07.19 - Mám letenku! A narozeniny.

Včera stejně jako dnes jsem měla volno. Měla jsem sice mít klienta, který byl za mnou minulý týden, ale termín jsem mu zrušila. Vymluvila jsem se na osobní důvody, což nebyla tak úplně pravda. Ono vždy, když mám za sebou několik po sobě jdoucích dní, kdy práce moc není, tak jsem líná se pak, když už telefon zase zvoní jak má, k nějaké činnosti dokopat. Ne proto, že by mě práce nebavila, ale proto, že jsem zkrátka líná. Nic jiného v tom nehledejte. A navíc dnes mám narozeniny. Ačkoli je moc neprožívám už několik let, tak jsem v jejich den zkrátka pracovat nechtěla. No a konečně jsem se včera odhodlala poprosit přes kamarádku jejího přítele, zda bych mu mohla na účet vložit peníze a že on nebo ona by mi přes jeho kartu zaplatili letenku. A ačkoli jsem neplánovala si jí kupovat zrovna na svoje narozeniny, tak se tak dnes stalo. Předtím jsem ale ještě kontaktovala leteckou společnost s dotazem, zda mají na letu volné místo pro psa. Kdybych totiž koupila letenku a oni by volné místo už neměli, nemohla bych Ellinku vzít s sebou, což by nepřipadalo v úvahu. Volné místo měli, takže nic nebránilo koupi letenky v již dávno vybraném termínu. Přijde mi to takové hezké, že její koupě vyšla právě na moje narozky. Nebýt těch dvou, tak bych letěla vy víte kam :D Jsem jim neskutečně vděčná. Jasně, mohla bych si letenku koupit přes SA, ale já tohle nerada.

V podstatě od začátku, co létám, si letenky kupuji nejraději přímo u leteckých společností, se kterými chci letět. Většinou to bývají domácí společnosti. Například: Finsko - Finnair, Nizozemí - KLM, Švédsko - SAS atd. ČSA volím jen v nouzi nejvyšší, protože mají jedny z nejdražších letenek pro psy vůbec. Občas mají lety o dost levnější než ty domácí společnosti, takže se to vyplatí. Opravdu záleží, kam chci letět. A taky kdy letenku kupuji. No a lety vyhledávám přes skyscanner.cz. Naposledy, když jsem letěla na tour, tak mi letenku zařizovala Pavlína přes kiwi.com. A to byl průšvih. Ačkoli jsem měla mít k letu jedno zavazadlo k odbavení, tak jsem ho neměla. Takže mě letenka stála ve finále víc než bych zaplatila přímo u společnosti.

Jakmile jsem měla v mailu tzv. booking reference, tak jsem vyplnila formulář pro Ellinku. Finnair se dost zlepšil od dob, co jsem s ním létala celkem pravidelně. Osobně velmi oceňuji chat, takže když jsem se ptala na volná místa pro ní, tak jsem nemusela nikam volat. S klientem mi nečiní žádný problém mluvit anglicky, jakmile mám ale někam volat a něco vyřizovat, tak mi připadá, že mluvím jako hotentot :D Teď jí ještě nesmím zapomenout nechat u veterináře 120-24 hodin před odletem odčervit, jinak "poletíme" maximálně na to letiště :D V druhé polovině července ještě absolvuje odstranění zubního kamene, tak doufám, že to proběhne v pořádku. No a já si musím konečně koupit nový kufr. Ano, ještě ho nemám. Dnes jsem našla zase nějaký nový a i přes jeho váhu 4,8 kg do něj chci jít. Ano, je to na středně velký kufr poměrně dost, na druhou stranu má kovové prvky, takže si říkám, že díky těm kovovým prvkům by mohl něco vydržet, no a mě to alespoň donutí s sebou netahat moc krámů, jelikož váha kufru samotného na letištích nikoho nezajímá.

Asi si teď říkáte, že už je čas na jablíčko. Vždyť jsem přece psala, že dokud nebudu mít alespoň letenku, tak si ho nekoupím. No a letenku už mám. Ale ne. Ještě ne. Vždyť to není ani týden, co jsem bz něj. Víte, já se chci vrátit do online světa až v den odletu. No a kdybych si ho koupila už teď, tak vím, že bych to porušila a tím bych samu sebe hrozně zklamala. Já chci tohle dokázat. Chci být více jak měsíc bez chytrého telefonu. Možná vám to přijde jako hloupost, ale pro mě je to velmi důležité. Zvláště v dnešním světě, kdy jsme tolik závislí. Neříkám, že všichni, ale troufám si tvrdit, že většina ano. No a já patřím bohužel mezi ně. Nebo patřila? :-) Kdo ví.

Je něco málo po desáté večer, takže už půjdu spát. Zítra musím na poštu odeslat zpět jeden ze tří župánků z Astratexu, který mi bohužel nesedl. Mám už ale vybraný jiný, plus jsem si tam konečně po dlouhé době vybrala spodní prádlo. Konečně mají v mé velikosti k podprsence i brazilky a ne bombarďáky. No a pak taky musím do Fio banky zaplatit doménu blogu, aby se měl v srpnu kam vrátit. Přemýšlela jsem nad změnou, ale ne. Ještě ne. No a taky se stavím za kamarádkou do práce :-)



09.07.19

Měl to být další volný den, což na jednu stranu byl. Byla jsem na poště, v bance, stavila se za kamarádkou do práce, no a pak přijela a i přes kafe a energeťák usnula, což se později ukázalo jako dobrý nápad.

Chvíli poté, co jsem se probudila mě kontaktoval klient, u kterého jsem byla před pár dny. Měli jsme se sejít zítra, ale napsal mi, že se mu to úplně nehodí a zda bych nemohla přijet dnes. No mohla, co by ne. Takže jsem mu napsala, že u něj budu tak za dvě hodinky. Byl to moc hezky strávený večer a já doufám, že jsem u něj nebyla naposledy :-)


10.07.19

Vesmír mě má asi hodně rád, protože někdo zrušil rezervaci pokoje na tento víkend. No a mně se ho dnes podařilo chytit. Byl to úplně poslední volný pokoj. Takže rezervaci, kterou jsem měla v jiném hotelu jsem zrušila a zůstávám tady. Jsem za to moc ráda, protože jsem líná se někam balit a stěhovat. A navíc mám to tou ráda. Měla bych s tou leností něco udělat, vždyť za měsíc a pár dní odlétám na tour. Udělám, slibuju. Ono nic jiného mi nezbude :D  Dnes jsem neměla v plánu úplně pracovat, ale v podvečer mi zavolal klient, zda bych za ním nepřijela. Už mi volal několikrát a nikdy jsme se z časových důvodů nedomluvili. Dnes konečně ano.

Cesta tam byla o nervy. Když jsme přijížděli na  místo, tak se mě taxikář zeptal, kde to je a kde mi má zastavit. Málem jsem tam vypěnila, protože měl na palubovce navigaci jako kráva. Nehledě na to, že je to taxikář, tak by snad měl vědět. To je jako kdybych se já klienta zeptala, jak mu ho mám vykouřit, nebo jak mám roztáhnout nohy. Až na tohle bylo vše v nejlepším pořádku. Bylo to moc fajn, dozvěděla jsem se něco nového z oblasti vín, což dcera alkoholičky opravdu potřebuje :D a celkově jsme si tu hodinku užili, alespoň tedy z mého pohledu. Ne, znovu se neuvidíme. Byl to ten typ klienta, který, když to řeknu hodně blbě, neplatí dvakrát za to stejné zboží.


11.07.19

Postihla mě nákupní horečka, kterou bych měla začít něčím srážet směrem dolů, jinak to se mnou špatně dopadne. To, co potřebuji, jsem si ještě neobjednala. Jako například kufr, který pravda může ještě počkat, ale objednala jsem si nějaké blbiny, co vůbec nepotřebuji nebo potřebuji, ale stačily by mi i ty o přinejmenším polovinu levnější. Například jsem si objednala takový ten nylonový kosmetický kufr, který zrovna patří do věcí, které nepotřebuji. Na tom by nebylo nic až tak špatného, kdyby nebyl od VS a nestál tak dvojku. Ruku na srdce, kdo z nás si někdy nekoupil něco, co opravdu nepotřeboval, protože se mu to zkrátka líbilo. Pak jsem si k němu ve stejném motivu objednala kosmetickou taštičku, takovou větší, kterou plánuji mít na pleťovou kosmetiku, no a která s dopravou stojí bezmála patnáct stovek. A teď tu tak sedím a říkám si jako vážně? No, už se stalo, takže jo. Dnes mi přišly nové pracovní botky. Další věc, kterou jsem úplně nepotřebovala, ale ty co mám teď jsou semišové a já raději klasiku. Počáteční chůze v nich bude dost bolet, ale jakmile povolí, tak budou super. Taky jsem si objednala nové a dost nepraktické tenisky. Takové ty vyšší, co se teď nosí. Strašně se mi líbily. Ty stály víc než dvojku. Teď ještě řeším kosmetiku, protože to vypadá, že mi Manufaktura zrušila můj oblíbený pivní denní krém a jestli tomu tak skutečně je, tak si musím najít nějakou novou, kterou budu používat a s Manufakturou se v oblasti pleti budu muset asi rozloučit. Možná vám to bude znít divně, ale jsem ráda, když na pleť používám produkty od stejné firmy. Jedu to zjistit a při té příležitosti si vyzvednu reklamaci z Astratexu.

Tak ano, zrušili ho, ale mají mnohem více krémů na pleť, než jsem si původně myslela. Takže jsem si vybrala jiný - okurkový, tak uvidím, jak mi bude vyhovovat. Taky jsem si tam koupila, když už jsem tam byla, pivní šampón a balzám na vlasy. Mám už snad čtvrté balení a je to ta nejlepší vlasovka, co jsem kdy měla. No a jelikož budou rušit můj oblíbený krém na ruce s lípou, protože to byla limitka, tak jsem si tam taky jeden vzala. Co se týče objednávky z Astratexu, tak mám velkou radost ze župánku. Ze soupravy spodního prádla už je ta radost menší. Nejen že jsou mi košíčky F malé, ale docela mi vadí, že podprsenka a kalhotky nejsou z úplně stejného materiálu. Tak přemýšlím, zda to skousnu nebo ne, ale asi ano. Prádlo je jinak moc hezké a vím, že bych toho později asi i litovala. Takže zítra ráno zajedu na poštu a pošlu jim ho zpět. No a plus jsem tam dnes udělala ještě jednu objednávku (mají slevy) a to dvou souprav spodního prádla, jedné podprsenky na běžné nošení a bundy, která se dá složit do kapsy. Kam to všechno dám, až se budu balit, netuším :D Už teď ale vím, že se při něm pořádně zapotím. Koupě váhy na kufr mě teď už určitě nemine. Jinak od pondělí zase začínám normálně pracovat. Mám teď velké výdaje, tak musím vydělávat, jinak to nejde. A moc se na to těším. Mně řád a systém jedině prospěje. Je nejvyšší čas. Za měsíc a týden odlétám.



13.07.19

Probudila jsem se už v 6:00. Včera jsem poprvé usínala nejen ve společnosti Ellinky jako tomu je ostatně každou noc, ale i ve společnosti relaxační hudby namísto nějakého dílu seriálu, a bylo to super. Určitě to budu praktikovat častěji. Na poštu jsem se nakonec rozhodla jet buď zítra nebo až v pondělí. Kdybych tam jela dnes, tak bych odeslání zásilky stejně neurychlila. Jinak co se týče mého abstáku, tak ten už není tak velký. Co mi ale chybí hodně je hudba v uších, když někam jedu nebo jdu. Ono poslouchat k těm otráveným obličejům i ty kecy není nic moc. Nechápu, proč jsou lidi tady takoví. Pořád se jim něco nelíbí, pořád jsou nespokojení a vždycky si najdou něco, aby mohli být nešťastní. Nechápu, proč si sakra nedovolí být šťastní. Vždyť na tom přece nic není. Tomáš Klus to v Show Jana Krause řekl dobře. A to jsem ho tehdy pokládala za naprostého blázna a šílence. Dnes se s jeho slovy ztotožňuji. Kdybyste někdo na ten rozhovor chtěl mrknout, tak je to ten z roku 2013.

Dnes jsem doobjednala poslední kousky oblečení, a taky jsem do košíku přihodila váhu na kufr. Toho balení se začínám "bát" čím dál tím víc. Ani ne tak balení jako takového, na to se docela těším, spíš pak té výsledné váhy sbaleného kufru. Jo a taky jsem si tam přihodila župan - další :D Bude se mi barevně hodit k již objednanému spodnímu prádlu. S tímhle těch županů budu mít pět. Už ale s nákupy oblečení končím. Jen si ještě objednám mé oblíbené jeansy v Hmku, ve kterých poletím, v FF koupím pantofle na doma, samodržky a hotovo. Chci to mít co nejdříve kompletní, abych se tím nemusela zabývat na poslední chvíli.

Co se týče mé horečky, tak tu jsem dnes srazila z mého maxima na skoro minimum. Udělala jsem si seznam oněch objednávek a nestačila jsem se divit, kolik volovin, které nepotřebuji, jsem si objednala. Takže jsem vstala a totálně zaprasené tenisky jsem si hezky vyčistila a to tak, že vypadají jako nové. Tudíž tu objednávku jsem zrušila. Do toho nylonového kufru, co mám, jsem si zkusila dát vše včetně pleťové kosmetiky a světe div se, nejenže se mi to do něj vše vlezlo, ale ještě tam kousíček místa zbyl, takže jsem objednávku obou těch blbin od VS zrušila. Tudíž mi zbyl jen ten Astratex a Lidl. A víte co? Hned je mi mnohem líp. Taky jsem přemýšlela nad novým iPhonem. Apple každoročně na přelomu září a října vychází s novými modely. A kdoví, třeba tam tento rok bude nějaký, který se mi bude líbit, který nebude mít displej jako kráva a který mi bude vyhovovat. Moc tomu sice nevěřím, ale víte, co se říká. Naděje umírá poslední. Tudíž dávat v srpnu 20 tisíc za model starý by bylo nejen ukvapené, ale možná i dost zbytečné. Tak si tak říkám, že bych si namísto něj mohla v srpnu koupit již dlouho chtěný model SE. No a kdyby se mi pak líbil model nový, šla bych do něj. No a když ne, tak bych si koupila plánovaný 8 Plus, vždyť ten nikam neuteče. Ono v zahraničí je vždy lepší mít dva telefony. Jeden na českou simku, no a druhý na simku místní. Jasně, ne vždy tu místní simku lze získat, ale to už je jiná story.

Když tak po sobě čtu ten poslední odstavec, tak si tak říkám, že se mi asi začínají vracet odumřelé mozkové buňky, které odumřely v dobách, kdy jsem na instagramu četla a odpovídala některé dementní zprávy. Pardon, ale jinak se to opravdu napsat nedá. Ono když vás  někdo urputně přesvědčuje o tom, kdy jste se narodili, nebo vám napíše, že jste naprostý dement, když za interpunkčními znaménky děláte mezery a to není zdaleka všechno, pak vězte, že vám jich pár odumře, a to ať chcete nebo ne. No a záleží jen na vás jestli uděláte něco pro to, aby dorostly zpět nebo ne :-)

Instagram dnes ostatně nezmiňuji náhodou. Dovolila jsem si kvůli komunikaci s kamarádkami ponechat facebook a kvůli objednávkám a dalším věcem ohledně reklamy a tour osobní email. A co se nestane. Na FB několik zpráv a dokonce i žádostí o přátelství od lidí, které vůbec neznám a ve schránce několik emailů. Jako já nevím, ale nepřijde mi normální někoho obtěžovat na osobním profilu či emailu, fakt ne. Na nic z toho jsem nezareagovala. A to nevíte, že se ještě nějakou dobu neukážu :D No a že až se ukážu, tak na původním profilu, protože není smazaný, ale jen deaktivovaný. A taky bude hned ten den večer stream. Přesně v tuhle chvíli jsem neskutečně vděčná za to, že jsem měla koule na to zbavit se iPhonu. Protože kdybych ho měla, tak nevím, jestli bych se udržela. I když dnes po více jak 10 dnech bez něj asi ano :-) Největší paradox na tom je ten, že mi nevadí ani tak to, že se za mě někdo vydává, protože to už tady bylo tolikrát, že bych to nespočítala. A navíc ten člověk je ve finále mnohem horší než já. Spíš mi na tom vadí to, že se na tom staré známé firmy chtějí opět přiživit a nahrabat sledující. Jako já už nevím. Hostitel "umřel", ale paraziti parazitují nadále? Asi nějaký nový odolný kmen :D Přitom to někteří nemají vůbec zapotřebí a spíš tím klesají dolů. Asi jim nevadí být pořád dole, kdo ví. Moc by mě zajímalo, zda jim někdy dojde, že neustálým řešením mé osoby se nahoru opravdu nedostanou a že lidem budou spíš pro smích. Teď když to tak čtu, tak si uvědomuji, jak jsem pro smích byla já. Neustále jsem někoho řešila a mé oznamované pauzy od instagramu neměly nikdy dlouhého trvání. Ještě, že už je to za mnou.


14.07.19

Myslela jsem, že co se týče ubytování, tak jsem do toho devatenáctého v suchu. Že si budu hezky lebedit ve svém hotelovém pokojíku, pracovat a mít se fanfárově. A ono ne. 1-5.8 by mě ubytko v Brně, které normálně stojí do 5000 Kč stálo díky Velké ceně  v průměru kolem 18 tisíc. Jo, čtete správně. A tak jsem mrkla na Prahu a světe div se, tam dám za ubytko jen 5 tisíc. Takže si uděláme s princeznou neplánovaný výlet. Jen do té doby musím koupit iPhone, jinak se tam ztratím. Budu totiž Jo, plánovala jsem být měsíc bez něj, ale taky jsem neplánovala několikadenní výlet do Prahy. Na druhou stranu s ním bude daleko těžší se na instagramu ukázat až 19.8. Mnohem těžší. Byla jsem tedy nucena přehodnotit své plány, abych nemusela do Prahy na dvakrát. Zítra tedy zavolám kadeřnici a budu doufat, že na mě bude mít buď ve čtvrtek 1.8 odpoledne nebo v pátek 2.8 čas a budeme moci tak ten termín přesunout. Taky využiji páteční dopoledne, pokud to půjde a zajdu si tam na testy. Už je zase na čase.

No a taky jsem přemýšlela, jak si před odletem zvyknout na vyšší počet klientů, protože na tour dva klienti denně opravdu nestačí. Dospěla jsem k závěru, že bych měla začít zase dělat půlhodiny a vrátit se k původním cenám tedy 1000/1500. Ne že by se mi chtělo, nechce, ale jinou cestu opravdu nevidím. Jinak všechna moje snaha, abych se odsud dostala přijde vniveč, když se nenaučím pořádně makat. Je to jen měsíc a něco, to snad zvládnu.




16.07.19

Zvládla jsem to jeden den. Můžete mě mít za  rozmazlenou, rozmlsanou, je mi to fuk, ale já za "almužnu" pracovat zkrátka už neumím a ani nechci. Na to se mám až moc ráda. Nějak si poradím, nějak to zvládnu. Snad. Jinak potřetí jsem byla u svého oblíbeného klienta a tentokrát jsem zůstala přes noc. On mě normálně učí chlastat, což holka se závislostí na alkoholu v rodině fakt potřebuje. Nutno podotknout, že se začínám zlepšovat. Otázkou je, jestli je to dobře nebo špatně. Naše první dvě setkání to byla sedmička bílého a měla jsem opravdu dost. Včera jsem k té sedmičce zvládla ještě Tullamorku s Colou. Já, která normálně tvrdý alkohol vůbec nepije, se ho ještě naučím pít. Teď by se tu hodil smajlík opičky, co si zakrývá oči :D Kupodivu mi ráno ani nebylo špatně, což mě hodně překvapilo. Jen jsem se cítila, jako kdyby mě někdo praštil něčím po hlavě, protože jsem spala asi jen tři hodiny.

Jinak dnes jsem šla s princeznou k veterináři. Pořád si drbala ouško a třepala hlavou. Ukázalo se, že má prasklý bubínek. Měla jsem strach, že je to něco opravdu vážného, prý se to zahojí a nemám se bát. Dostala antibiotika v podobě kapek, která jí mám dávat třikrát denně, což je sranda. Natočit mě někdo při tom, jak jí je kapu do toho ucha, tak nebude trvat dlouho a mám tu KVS :D Prý kdyby si to pořád drbala, tak dostane límec. Naštěstí je to zatím dobré, tak doufám, že nebude potřeba. Je mi jí hrozně líto. Hlavně já se vždy po podání těch antibiotik cítím hrozně, když na mě hodí ten svůj vyděšený výraz. Připadám si jako hyena. No jo, nedá se nic dělat. Ve čtvrtek jdeme na kontrolu, tak snad už to bude lepší. Ještě jí čeká očkování, odstranění zubního kamene a odčervení, takže ta si toho v následujícím měsíci užije až až.

Dnešek jsem totálně posrala. Pardon, že jsem sprostá, ale jinak to říct nejde. Je něco málo po 22 hodině a já namísto, abych spala, tak tu čumákuju do zdi, protože jsem spala odpoledne. Dnes jsem podle počtu hovorů a zájmu klientů přišla minimálně o 6 tisíc a nejraději bych si za to dala pár facek. Na druhou stranu někdy jsou důležitější věci než peníze, a když se na to podívám z jiného úhlu, tak mi to stálo za to. No nic, jdu se pokusit usnout, ať ráno vstanu v normální hodinu a napoprvé. Nebude to lehký, to vím už teď.


17.07.19

To, že mi bude chybět instagram, jsem věděla. Teď už mi chybí mnohem méně, za což můžou nejen "stalkeři" a paraziti, ale i fakt, že hlavní absťáková vlna již pominula. Že mi ale bude tak moc chybět blogování, to by mě ani ve snu nenapadlo. Chybí. Takže jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že bych alespoň blog mohla spustit dříve než v srpnu. Jasně, píšu, ale zatím je to jen do šuplíku, protože nikdo nemá možnost si to kromě mě přečíst. Vím, že kdybych to udělala, kdybych spustila blog dříve, tak bych nedodržela svůj plán se na instagram vrátit až během srpna. Takže to neudělám a zatím tyhle moje výpisky a střípky z mých offline dnů budu číst jen já :-)

Na poště už na mě čeká jablíčko. Ale ne, ještě si ho nevyzvednu. Když už nebudu moci dodržet měsíc bez chytrého telefonu, tak chci zvládnout alespoň tři týdny. Je to nakonec model SE. Už se těším, až toho prcka budu držet v ruce. Bude to sranda se na něm učit psát a zvykat si na to, že vše bude menší. Moc se na to těším. Vždy jsem si ho přála, tak teď si přání alespoň splním. Možná si někteří budete myslet, že je to jen má výmluva, že si ho musím pořídit dříve. Věřte mi, že když jste bez chytrého telefonu tři týdny, tak je vám jedno, jestli bez něj budete ještě o týden déle nebo ne. Možná si teď někteří závisláci ťukají na čelo a říkají si, jestli jsem se nezbláznila, ale ne, je to tak. O týden déle nebo ne, na tom už v podstatě nezáleží. Jen vím, že v Praze bych se bez navigace ani nehnula. Zvláště ne v té části, kde ty čtyři noci strávím. Bez ní bych se nedostala  ani na to ubytování, ale to už jsem tu asi psala. Navíc pro mě to bude mnohem těžší. Mít chytrý telefon, ale nepřihlásit se a nebýt aktivní na instagramu. A  kdo ví, třeba nebude. Třeba po těch několika týdnech nebudu mít takovou chuť se přihlásit :-) Mimochodem to teď myslím zcela vážně.

Jinak před chvílí jsem Ellince nakapala do ouška a zvládla to kupodivu dobře. No, přišla jsem na takový styl držení, díky kterému neměla moc jinou možnost. Zkrátka vzala jsem jí do ruky, dlaní jí chytla pod krkem a prsty kolem čumáčku. Ano, vypadalo to lehce morbidně, ale přineslo to kýžený výsledek v podobě čvachtání v oušku, které jsem po nakapání ještě promnula, aby se kapky dostaly všude tam, kam mají. Snad bude zítra vše v pořádku a bude moci být naočkovaná. Za tři týdny by pak proběhlo odstranění zubního kamene, no a týden na to odčervení a krásně by nám to tak vyšlo. Ouško si naštěstí už nedrbe a není už tak zarudlé, takže límec nebude třeba, jak jsem ostatně předpokládala.

Tady by někteří mohli namítat, že jsem jí zanedbala, a proto do ní vše teď budu prát tak nahonem. Jenže termín očkování měla přesně na ten den a já opravdu nemohla vědět, že si v ten den začne drbat ouško a dostane antibiotika. Ano, byla jsem tak zodpovědná, že jsem s očkováním počkala na ten samý den, kdy jsem jí před rokem nechala naočkovat.

Jinak co se týče práce, tak jsem dnes měla jednoho klienta. Je moje blbost, že jsem prokaučovala ten včerejšek, ale stalo se, nevadí. Nemá smysl se tím zabývat. Život jde dál. Svět se ne neboří, no a zeměkoule se nepřestane otáčet kolem slunce :-) Měl přijít ještě jeden, ale nepřišel a ani se neomluvil, takže jeho číslo putovalo do mého blacklistu. Ano, i to se občas stává, že si klient domluví schůzku, ale nepřijde a ani se neomluví. Každá práce má svá negativa, no a tohle je jedno té mojí. Možná bych o negativech mohla napsat samostatný článek :-)




18.07.19

Dnes jsme byly s princeznou na kontrole. Bubínek se jí už zatahuje, no a jelikož má antibiotika jen lokální a nikoli celková, tak mohla být naočkovaná. Antibiotika jí mám dávat do neděle třikrát denně. Ta mě bude milovat :D Taky už má termín na odstranění zubního kamene a to 12.08.19. Den předtím ještě jdeme na odběr krve, aby se zjistilo, zda je v pořádku a zda může zákrok podstoupit. No a v pátek ten samý týden pak na odčervení. Jo jo, už se nám to blíží. No a taky se dnes při vážení zjistilo, že má frajerka nadváhu. Ne moc, váží 2,8 kg. Paní veterinářka říkala, že by bylo dobré, kdyby shodila na 2,5 kg. Nemůžu uvěřit tomu, že to stvoření, které jsem před rokem dostala a kterému byla vidět páteř a vážilo sotva 2,3 kg, má nadváhu. Takže jak jsme přišly na pokoj, tak jsem sedla k internetu a začala pro ní hledat vhodné granulky - tedy granulky pro psy po kastraci.

Dlouho byla krmena ND, ale poslední dobou jí moc nejely. No a když jsem byla ve Zvěrokruhu, abych jí je koupila, tak je neměli. Takže jsem jí namísto nich vzala vzorek Britů právě pro malé kastrované psy. Moc jí chutnaly, jenže během toho, co byla na nich, mi došlo, že v zahraničí je neseženu, a tak jsem byla nucena se podívat po něčem mezinárodnějším, co seženu v podstatě všude. A když jsem si byla nakoupit ve zdejším nákupním centru, tak jsem se zašla podívat do Pet Centru. No a měli tam granulky značky Acana. Nevím proč, ale téhle značce jsem se vždy vyhýbala. Byla mi něčím hrozně nesympatická, ale řekla jsem si, že zkusím vzít malé balení a uvidím. Takovou chuť jakou se pustila do těch granulí jsem u ní ještě nikdy neviděla. Byla jsem příjemně překvapená, jak moc jí chutnají. Nejsou to ale granulky pro kastrované psy, takže jsem se po příchodu na pokoj na internetu mrkla, zda nemají právě i řadu pro takové pejsky, a mají. Takže jsem jí objednala dvě malá balení a snad jí budou chutnat stejně jako ty co má teď. Dávku budu poctivě odměřovat, nebudu jí dávat nic od stolu a snad se nám těch 300 gramů podaří do toho 12.08 shodit. Udělám pro to maximum. Ano, chci aby byla spokojená, ale ne na úkor svého zdraví. To bych si neodpustila.


21.07.19

Před chvílí mi odešel můj oblíbený stálý klient. Za necelých 40 minut mi má přijít další, nikoli stálý, no a večer jedu na escort. Poslední dva dny byly psychicky dost náročné. Hodně jsem přemýšlela, hodně brečela. Nestydím se za to, jinak bych vám o tom nepsala. Čím déle jsem offline, tím méně se chci vrátit. Ani ve snu by mě na začátku nenapadlo, že tohle někdy napíšu. Vím, že když se vrátím, tak se opět stanu potravou jistých parazitů, a to nechci. Nechci znovu nabitou energii, elán a chuť do života takhle promrhat a nechat se vysávat. Vždyť mě to málem stálo život. Možná se vrátím jen částečně. Spustím blog, probudím účet na instagramu z hibernace a občas tam dám i něco jiného než jen upozornění na nový článek na blogu -  tedy mimo sebe. Jenže se bojím toho, že mi to dlouho nevydrží a já skončím tam, kde jsem byla Tedy jako potrava pro lidské parazity, kteří mají nudný osamělý život, a tak musí řešit ten můj. Bylo by tu řešení, ale opravdu to chci hnát až k soudu? Nechci, ale asi nebudu mít jinou možnost.

Taky jsem přemýšlela o svém odletu a čím dál tím víc si začínám myslet, že není dobrý nápad v srpnu letět. Možná by bylo lepší si tu najít byt, dát se dohromady, něco shodit a letět třeba v březnu. Nevím proč, ale "něco" ve mně mě "nutí" zůstat. Můj život je teď jako hodně zašmodrchaná a zamotaná sluchátka, která ne a ne rozmotat. Tak snad se mi to časem podaří.


22.07.19 - Krok zpátky, a nebo ne?

Před chvílí jsem stornovala letenku. Na jednu stranu nemohu uvěřit tomu, že jsem to udělala. Na stranu druhou mě to k mému obrovskému překvapení ani nijak zvlášť nemrzí. Kupodivu. Aktuálně to vidím jako obrovský krok zpátky na té mojí cestě necestě. Jako kdybych ve své mysli klesla o několik pomyslných příček dolů bez možnosti se vyškrábat zase nahoru. Na druhou (třetí) stranu cítím, že to byl krok tím správným směrem. Po sakra dlouhé době mám pocit, že jsem ve svém životě udělala něco správného a rozumného. Více jak dva roky před svými problémy utíkám. Je načase jim začít čelit. No, samy se nevyřeší.


Plán je jasný. Do konce září najít byt - v Brně. Ano, já, odpůrkyně Moravy, tu chci zůstat, alespoň prozatím. Ono, kdo ví, co bude. Nebude to lehké najít vhodný byt na práci, kde nebudou mít problémy s tím, že mám psa. Jistěže majiteli nebudu říkat, že jsem šlapka. Spousta z nich se ani na zaměstnání neptá. No a co se týče princezny, tak mohu ukázat naše dobrá hodnocení z airbnb. Pokud mu ani to nebude stačit jako důkaz, že je to hodný nekonfliktní pes, tak nevím. A mám ještě jednu podmínku, aby šlo o byt bez realitky. Vůbec nejsem vybíravá :D




26.07.19

Je půl třetí ráno a mně před chvílí odešel druhý klient. Kdybych nebyla hloupá, tak mohl být třetí, ale co už. Mimochodem zase jsem měla nutkání probudit profil z hibernace, aby někteří pochopili, že se profil nemusí nutně mazat, když není viditelný, ale řekla jsem si, že na to kašlu. Ať si myslí, co chtějí. A ať se těmi svými "konspiračními teoriemi", které se týkají toho, kde jsem, co dělám, zda žiju apod. třeba udusí. Zvláštní, co s člověkem dokáže udělat skoro měsíc offline. Ještě před měsícem bych měla potřebu neustále něco lidem dokazovat a přesvědčovat je, že jsou mimo. Asi jako když si někteří mysleli, že jsem byla na escortu ve vile Tugendhat :D To jsem tehdy málem přišla o nervy ve snaze některým blbcům vysvětlit, že to ona vila opravdu nebyla. Jo, jsem ve své práci dobrá, ale ne tak dobrá. No a dnes to mám na salámu. To ten čas raději investuji lépe. I kdyby to měla být jen procházka s Ellinkou v parku. I to bude lépe investovaný čas. Mnohem lépe.


26.7.19 odpoledne - Jsem náročná?

Koukám po bytech a zatím nic. Alespoň nic, co by mě oslovilo a stálo mi za prohlídku. Začínám si o sobě myslet, že jsem náročná. Chci byt o velikosti 2+kk 2+1. Přemýšlela jsem i o 3+kk nebo 3+1, protože ty ceny se od sebe zase až tak neliší, ale tam se bojím, že by majiteli mohlo být podezřelé, proč chce jedna osoba tak velký byt. Na jednu stranu by bylo fajn mít jeden pokoj na práci a druhý čistě soukromý. Otázkou zůstává, jak to vysvětlit. Na druhou stranu i pro něj by to bylo lepší, než si tam nastěhovat například rodinu s malým dítětem a doufat, že se mu byt nevrátí v dezolátním stavu. Teď opravdu nechci nikoho urazit, ale snad chápete, jak to myslím.

Rozhodně chci plně vybavený byt v novostavbě či klasickém činžáku a v blízkosti zeleně, tedy ideálně nějakého parku, výběhu, lesa a s dobrou dostupností do centra. No a nepohrdla bych balkónem nebo terasou. Vybavený proto, abych se mohla nastěhovat a začít bydlet a tím pádem i pracovat. Jistěže bude třeba koupit nějaké věci jako ložní prádlo, polštáře, peřiny a další, ale to jsou maličkosti se kterými samozřejmě počítám. Tím, že chci byt v blízkosti centra, tedy abych byla pro klienty dobře dostupná odpadají části jako Bystrc, Řečkovice, Pisárky a další. Tyhle části by odpadaly tak jako tak. Tím, že zatím nemám auto, tak by bydlení v těchto částech bylo za trest. Nejspokojenější bych byla asi s bytem v blízkosti Špilberku. Ten park tam naprosto miluji, ovšem ty ceny bytů už moc ne :D No a ráda bych se vlezla do 20 000 měsíčně se vším všudy. Tím byty v okolí Špilasu odpadají. Tedy pokud bych neměla fakt štěstí, což nehrozí. Nepohrdla bych ani bytem v okolí Lužáneckého parku, i ten mám moc ráda. A tam bych se vešla i do své cenové relace. No a jak už jsem psala, chci byt bez realitky. Nejde mi o tu provizi, jen já chci jednat přímo s majitelem a ne skrze nějakého prostředníka, který mu to bude tlumočit. Začínám litovat toho, že jsem se vzdala bytu, který jsem tu měla pronajatý před dvěma roky. Co už. Stalo se. Když to po sobě tak čtu, tak bude zázrak, když se budu nejpozději v druhé polovině září stěhovat.

P.S. Jo a zapomněla bych na vanu. Rozhodně musí mít v koupelně vanu! Obdiv všem, co dokáží dlouhodobě žít v bytě jen se sprchovým koutem. Bych umřela.


29.07.19

Vzdala jsem to. V posledních několika týdnech jsem se pokoušela si nastavit nějaký pravidelný režim. Tedy chodit spát v +- stejnou hodinu a stejně tak i vstávat. Buď jsem byla šíleně přespalá nebo nevyspalá. Oba tyto stavy vždy doprovázela úmorná bolest hlavy. Takže jsem si řekla, že na to kašlu a smířila jsem se s faktem, že jsem jak sova tak i skřivan. No a na to konto jsem si na reklamě změnila pracovní dobu z od-do na Non-Stop. Což se mi začíná vyplácet, protože například dnes ve 3:30 ráno jsem tu měla neskutečnýho sympoše a stejně tak v 9:30. Vždy, když mám mít klienta v noci/brzo ráno, tak mě  občas přepadne lehký pocit nostalgie a zasteskne se mi po časech, kdy jsem pracovala ve svém prvním klubu. Nemůžu uvěřit tomu, že už je to osm let. Někdy bych ráda zastavila čas, ale to asi každý z nás.

Je noc a já padám na pusu. Za půlhodinu to bude přesně 24 hodin, co jsem nespala. Vstávala jsem totiž dnes něco málo po půlnoci a je 23:32. Dnešek se opravdu vydařil, skoro tomu až nemůžu uvěřit. Sečteno podtrženo dnes jsem vydělala 11 800 Kč. To není špatné na jeden den.


30.7.19

Dnes je to 28 dní bez chytrého telefonu a 29 dní nečinnosti na instagramu - takže měsíc. Nemůžu tomu uvěřit. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že to dokážu a že to kupodivu ani nebude bolet. Bylo to mnohem snazší, než jsem si myslela. Více se o tom rozepíšu v článku, který chystám. Co se týče práce, měla jsem dnes tři klienty, tudíž jsem spokojená jako bleška v psím kožíšku. Měla bych jít spát. Jsem unavená a zavírají se mi oči, ale nějak se mi nechce. Je to přesně ten stav kdy když neusnu do cca 20 minut, tak pak už vůbec, protože to přetáhnu, pak budu mít oči jako pulec (to vždy říkávala babička) a budu se převalovat a čučet do stropu. Nejvtipnější na tom je, že v takovém stavu se mi dobře píší články na blog. Tedy zavírají se mi oči, jsem unavená, ale mozek jede jako Hamilton.

No a taky se asi blíží čas mého návratu. Nevím přesně jak, ale cítím, že v nejbližších dnech je ten správný čas. Plánovala jsem se vrátit později, ale co nebylo v procesu už v něm je, takže si říkám, že není důvod čekat, až to bude upečené. Na jednu stranu se mi chce a docela se těším, protože mi instagram chybí. Na stranu druhou se mi nechce vůbec a to zkrátka proto, protože vím, co se mým návratem opět spustí a že tím někomu vrátím "smysl života", ačkoli bych byla mnohem raději, kdyby si našel jiný. Mít totiž za "smysl života" život někoho jiného je opravdu dost smutné. No ale ne vždy můžeme mít to, co chceme.




31.07.19

Namísto v 6:00 jsem vstala v 8:30. Není divu, když jsem šla spát ve dvě ráno. Byla jsem na sebe naštvaná, ale bylo mi to houby platné. Takže jsem šla ven s princeznou a poté jela do města zaplatit reklamu, vložit peníze na kreditovou jízdenku u RJ a při té příležitosti si v McCafé dala ledovou kávu se shotem navíc. Potřebovala jsem něco, co mě nakopne. Což se taky stalo. Po příjezdu zpátky na hotel jsem koupila jízdenky. Zítra pojedeme vlakem, ale v pondělí musíme autobusem, protože RJ má dopolední spoje vyprodané. Normálně bych jela klidně až odpoledne, ale mám mít večer na několik hodin escort a potřebuji čas na přípravu. Já se jen modlím, aby D1 byla dobře průjezdná a my tak přijely včas a nezůstaly někde trčet.

Co se týče autobusu, tak byly volná dvě místa vedle sebe, takže jsem koupila obě, abych mohla dát princeznu na sedadlo vedle sebe a měly jsme to obě pohodlnější. Nechtěla jsem spoléhat na to, že budu mít štěstí a zůstane volné. No a teď se jdu fofrem připravit, protože za zhruba hoďku a půl mi má přijít klient. Na vlasech byste mi mohli opékat buřty, jak jsou mastné. Ani nevíte, jak se zítra těším ke své kadeřnici, především pak na to, až mě zbaví těch "dlouhých" chcípáků. Jo, jsou fakt celkem dlouhý, sama jsem dnes čučela jak puk, ale co z toho, když jich je pět a půl. I ona bude mít jistojistě radost. Už je chtěla šmiknout minule, ale já jsem naivně doufala, že je zachráním. Nezachránila. Bude to poslední radikálnější střih, pak už budou vlasy jen ve dvou délkách, tedy ofina a zbytek vlasů. Dnes jsem při cestě z města potkala slečnu. Měla sice tmavé vlasy, ale všechny ve stejné délce a pod ramena. Takové delší mikádo. Jak já jí to záviděla, v dobrém slova smyslu. Těším se, až toho dosáhnu taky. Vždy jsem si přála mít vlasy v jedné délce a skoro nikdy se mi to nepodařilo. A teď už to mám téměř na dosah ruky. Haleluja.

Klient, co mi měl přijít, nepřišel. Ten, co měl přijít po něm, také ne. Oba se sice omluvili, ale je jim to houby co platné. Já druhé šance nedávám. No a ten, ke kterému jsem měla jet na escort, mi to zrušil. Jako já nevím, ale dnes musely být nějaké erupce na slunci, jinak to není možné. Že mi schůzku zruší jeden/dva klienti ve stejný den beru, ale tři? To už je jako nějaký vzorec. Takže jsem nakonec dnes měla jen jednoho klienta. Večer jsem si pak objednala jídlo. Dostala jsem chuť na jedno mé oblíbené, tak jsem si řekla, že když už nic, tak alespoň dobře povečeřím. Houby leda. Nejenže kurýr přijel o skoro 20 minut později, ale navíc neměl drobné,aby mi vrátil na blbou tisícovku. Nechápala jsem. Tohle se mi ještě nikdy u DJ nestalo. A že jsem tam udělala objednávek. Jak říkám, erupce. Jinak si to neumím vysvětlit.

Takže teď sedím na posteli a píšu. Spánek dnes asi taky nehrozí. Bojím se totiž, že bych zaspala. Jedu sice až v 10:07, ale přece. Přemýšlím, co udělám jako první. Zda se sbalím, což potrvá tak dvě hoďky vzhledem k tomu, jak to mám vše roztahané, nebo zda půjdu do obchodu, abych dokoupila co půjde do minibaru a při té příležitosti si koupila i něco na jídlo, protože mi kručí v žaludku a mám logicky hlad. Asi to druhé. Při balení s prázdným žaludkem bych se nebyla schopná soustředit a na něco bych určitě zapomněla. A co pak, netuším. Možná rozepíšu/dopíšu nějaké články, nebo mrknu na nějaký film. Doufám, že zítra bude u nádraží stát kofi vozítko, protože do kafe ve vlaku mi nedají shot navíc :-( No a to bude po probdělé noci sakra potřeba!


01.08.19

Tak změna plánu. Zavolal mi klient - Nizozemec. Možná by znělo lépe napsat Holanďan, ale on z Holandska nebyl. Za 20 minut přijel vysoký sympatický chlap. Celkem dlouho jsme si povídali, až to vypadalo, že z toho nakonec nic nebude, což by mě  u něj sakra mrzelo. Nakonec z toho něco bylo a bylo to sakra dobrý. Kdyby byl ještě tvrdší, tak bych se nebála říci perfektní, ale chápu, že to nemohl vědět, když jsem mu to neřekla. No, ale teď už opravdu zajdu do toho obchodu a pobalím se.

Nakoupeno a sbaleno. Koupila jsem si i nějaké energeťáky, abych vydržela a musím říct, že mi hodně pomohly. Zvláště Semtex High, který mě nakopl neskutečným způsobem. Balení trvalo déle, než jsem si myslela, ale to je u mě normální. Únava byla sice překonána, ale byla jsem taková přepadlá. Nebylo divu. Ráno jsem měla naplánované vše na minutu přesně. No a jak to tak bývá s dopravou v Brně, tak na minutu přesně to fakt nebylo. Kdyby vlak do Prahy neměl pěti minutové zpoždění, tak bych mi ujel. S vypětím všech sil  a s málem vykašlanými plícemi jsem dosedla na sedačku. Děkovala jsem tomu nahoře, že jsem ho stihla, kdyby ne, musela bych zrušit termín kadeřnici, protože bych jí nestihla. Dost by mě to mrzelo, protože jsem se k ní fakt těšila. Naštěstí vše dopadlo dobře.

Po příjezdu na byt jsem měla cca hodinu a půl, která mi dala zabrat, protože na mě padla neskutečná únava. Hlava mi padala i v sedě. Naštěstí se mi z toho podařilo dostat a já si vyrazila pro "nové" vlasy. Měla jsem hlad a taky trochu času. Zašla jsem si do dmka pro můj oblíený fresh a proteinovou tyčinku. Procházela jsem kolem vitamínů a všimla si, že konečně mají ty mé oblíbené na vlasy, na které čekám jako na smilování. Takže jsem si je samozřejmě taky vzala.

Čas u kadeřnice byl moc fajn. Byla jsem tam skoro čtyři hoďky. Dobře jsme si pokecaly a posunuly mé vlasy zase o kus dál - ano, ostříháním. Nestříhali jsme je nakonec tolik, jak jsem myslela, že budeme muset. Vyzkoušela jsem nové tónovače a odcházela moc spokojená, ostatně jako vždy. No a nastal čas se vrátit :-)

Korektura článku proběhla po třech pracovně náročných dnech, kdy jsem spala dohromady všehovšudy 11 hodin. Vím, že tam jsou chyby. Jsem jen člověk a nejsem dokonalá. Proto je prosím omluvte a smiřte se s nimi. Nejsem Wikipedie. Chyby zkrátka k životu patří. A to i ty gramatické. No a pokud se vám článek zdá místy zmatený a chaotický, tak to proto, že můj život takový zkrátka je :-)