Jsem kdo jsem aneb vítejte zpátky

0 Comments


Je 6:32 ráno a zatímco bych se měla jít chystat pro klienta, který přijde v 9:00 nebo alespoň uklidit ten nepořádek, který jsem včera vlivem zimy a únavy neuklidila  (včera jsem se přesouvala do jiného města a je tu -6 stupňů), tak vám musím něco napsat. Měla jsem to udělat už včera, jenže, no, nebudu vám lhát, nechtělo se mi. Tour mi dává docela zabrat, ale o tom jindy.

Asi si říkáte, co je to zase za vtip? Proč se blog vrátil k původnímu názvu a proč s těmi názvy žongluji jako nějaký dvorní šašek? Abych pravdu řekla, tak si jako ten šašek občas připadám. Víte, roky jsem vystupovala jako Deník prostitutky, a po těch letech, kdy se vše točilo kolem mé práce, jsem zkrátka chtěla změnu. Já už nechtěla být prostitutkou, ne v tom soukromém životě, protože i když jsem měla volno, tak jsem ho nejčastěji trávila tím, že jsem psala články na blog, nebo odpovídala na otázky atp. Měla jsem zkrátka pocit, že kvůli tomu už nemám tu práci ráda tak, jako jsem jí měla ráda dřív, protože co si budeme, všeho moc škodí. No a tak jsem se rozhodla pro změnu. Chtěla jsem občas napsat článek i na téma, které se nebude týkat mé práce a přišlo mi, že by se to s názvem blogu neslučovalo, a ačkoli by byl článek třeba i dobrý, tak by ho lidé odsoudili, protože si ho přečetli na deníku prostitutky. No a tak se z deníku prostitutky stal blog s názvem Ze života Leny, kterému jsem dala šanci hned dvakrát. Nutno podotknout, že v obou případech to byla katastrofa.

Pokaždé to bylo stejné. Cítila jsem se jako v jeansech, do kterých se sice narvu, i je zapnu, ale je to tak tak a nesmím vydechnout a ani se uvolnit, protože kdybych vydechla, dopadlo by to stejně jako ve filmu Někdo to rád blond. Paradox je, že přesně takové jeansy tu mám. Tak moc jsem tu změnu chtěla, že jsem i přes tohle nepohodlí byla ochotná v ní pokračovat. Doufala jsem, že si to po čase sedne a bude to dobré. A hlavně jsem byla naivní a ve své podstatě i hloupá. Myslela jsem si, že mě jak čtenáři, tak sledující na Instagramu začnou vidět jinak. Zkrátka a dobře, že už pro ně nebudu jen a hlavně prostitutka. No co, sníme všichni, ne?

Neviděli. Pořád jsem pro ně byla primárně prostitutka a pak až, kdesi v dáli, a to ještě s velkým možná a dvakrát tak větším otazníkem, někdo další. Nechápu, co jsem si myslela, co jsem čekala. A tak jsem se vrátila k původnímu názvu. Jenže pak se stalo co se stalo, a já musela blog deaktivovat. Věděla jsem, že jakmile letadlo se mnou na palubě přistane ve Vantě, tak ho dám zase online. No a jelikož jsem občas nepoučitelná, rozhodla jsem se, že to bude opět ze života Leny. Nevím, co mě to napadlo, asi jsem si myslela, že to bude jiné. Jistěže nebylo. Bylo to pořád stejné jen s tím rozdílem, že napodruhé jsem si připadala jako debil a deník prostitutky mi chyběl snad víc než kdykoli předtím. No a tak jsem zpátky :) Zase! Už to ani není vtipné, já vím. Ono jako by snad někdy bylo. No nic.

Vím, že návrat nebude lehký, protože čtenáři a sledující (stejně jako klienti), zapomínají rychlostí světla. Taky vím, že to bude chtít řád a disciplínu, abych všechny ty postřehy myšlenky a příběhy s klienty sepsala a vydávala je pokud možno pravidelně, protože blog psaný nepravidelně je dle mého názoru k ničemu. Bude to dlouhá a trnitá cesta, ale já se nevzdám, protože nejsem zbabělec, ale prostitutka. A ty se nevzdávají. Dokud dýchají, tak doufají. 

0 komentářů: