Zápisky z offlinu podruhé - závěr

, 1 Comments


Pracovat zase pro někoho bylo fajn hned z několika důvodů. Odpadly mi starosti a problémy s reklamou, nemusela jsem neustále myslet na to, že musím něco koupit (kapesníky, sprchové gely, kondomy a další), a hlavně měla jsem zase řád a disciplínu, která mi posledních několik měsíců fakt chyběla. A co bylo nejdůležitější, dostala jsem možnost nebrat peníze jako samozřejmost a víc si jich vážit. Ono když najednou máte z hodinové schůzky méně než polovinu toho, co jste měli, tak vás to donutí se zamyslet a dopadnout nohama zpátky na zem. A ačkoli ten dopad může být někdy pěkně tvrdý, tak věřte, že za to stojí. Jedna z nejtěžších věcí v mé branži totiž je těma nohama na té zemi pevně stát a nenechat peníze, aby si z vás udělaly loutku. A já se tou loutkou bohužel stala, protože namísto, abych za pomyslné provázky tahala já, tak to byly ony, kdo tahal. Jestli si myslíte, že to bylo jen fajn, tak nebylo. Jistěže jsem cítila uvnitř sebe obrovský propad dolů a velké zklamání, ale tak to v životě chodí. Jednou jste nahoře a podruhé zase dole. No a někdy dopadnete na dno. Pozitivní na tom je, že z toho dna nemůžete nikam jinam než vzhůru :-)

První večer byl nejhorší. Stýskalo se mi po Ellince a onen dopad jsem nesla velice těžce. Věděla jsem, že pokud se chci z toho dna odrazit a splnit si sen o odletu do zahraničí, tak se musím fofrem vzpamatovat a nechovat se jako ublížená chudinka. A to jsem taky udělala. Začala jsem se bavit s ostatními holkami a dívala se kolem, abych co nejrychleji pochopila, jak a co funguje, a abych se, pokud možno co nejdříve, mohla začlenit do chodu privátu. Tady si asi říkáte, co tím myslím. Nikdy jsem nebyla z holek, co by se jen vezly. Když to řeknu blbě, nic nedělaly a jen roztahovaly. Tudíž jsem se koukala kolem sebe, abych se co nejdříve mohla zapojit a přiložit ruku k dílu. Zkrátka nějak pomoci s chodem privátu jako takového. No a taky jsem si říkala, že takhle mi ten čas alespoň rychleji uteče a já nebudu mít moc příležitostí myslet na to, jak jsem to všechno, jak to říct, no zvorala. 

Když jsem jednou šla pro vyprané prádlo, abych ho venku pověsila, uviděla jsem dveře. A ačkoli jsem kolem nich několikrát prošla, tak jsem si jich všimla až tehdy. Zeptala jsem se jedné kolegyně, co tam je, prý SM pokoj. Byla jsem zvědavá, takže jsem pověsila prádlo a vstoupila.

Ihned naproti dveřím byl sprchový kout a napravo od něj se skýtalo celé to "království". Začalo to křížem s pouty, pokračovalo klecí na a ve které byly položené různé bičíky a další pomůcky a to jak pro submisivní tak i dominantní kolegyně, vedle se pak nacházel “záchod” lépe řečeno mísa s otvorem pro klienty libující si v kaviáru. Vedle pak namísto postele byla dřevěná lavice s otvorem pro ruce nad hlavou a pokračovalo to různými pomůckami v podobě vibrátorů, dild, provazů, bot a dalších. Některé z bot byly zavěšeny na zdi a celkově to působilo velice dobrým dojmem. Šlo vidět, že při vytváření oné místnosti někdo fakt přemýšlel. Cítila jsem se jako Alenka v říši divů. Jen tak jsem tam stála, kochala se a říkala si, že by bylo fajn mít tam hodinu s dominantním klientem. Jenže při nástupu jsem neuvedla, že poskytuji i takové služby. No, já je vlastně neposkytovala, ale moje submisivnější já už dlouho strádalo a ten pokoj ve mně vyvolával hříšné myšlenky. Možná až moc hříšné. 

Jestli čekáte, že jsem v něm měla několik vzrušujících schůzek s klienty, které byly plné příkazů, ponižování a tvrdého sexu tak čekáte marně. Pár jich sice bylo, ale vůbec ne takových. Schůzky tam se nesly v jak to říct, spíše začátečnickém duchu. Byli to klienti, kteří si to chtěli spíšvyzkoušet. No a já a nováčci, to opravdu nejde dohromady. Už vůbec ne v takové roli, kdy klient má být ten, co má říkat co a jak se bude dělat, kdy on má být ten, co poroučí. Takže jsem nakonec vždy po schůzce v onom pokoji byla spíše zklamaná, ale na kříži jsem přece jenom jednou připoutaná byla :-)


Ostatní klienti byli většinou v pohodě. Převážně se jednalo o milé muže středního věku, se kterými se dalo i dobře popovídat. No a měla jsem i pár cizinců, což pro mě bylo příjemné zpestření. Vraťme se k té většině. Jak už jsem napsala, tak privát fungoval jen v noci. Jelikož jsem tam bydlela, tak jsem občas měla klienta i přes den, když jsem chtěla. Moc jsem tuto filozofii nechápala, jelikož mi přišlo, že častěji telefon zvonil víc přes den než v noci, a privát tak přicházel o značnou sumu peněz. Stejně tak, když přišlo na escorty. Privát měl vlastního řidiče. Nesměly jsmna ně jezdit samy taxíkem. Nejednou tam nastala situace, že řidič byl s kolegyní na escortu, tím nechci říct, že jim u toho asistoval, ale že jí tam vezl nebo čekal opodál, až mu dá vědět, že s klientem skončila a několik dalších se kvůli tomu muselo odmítnout. Tohle mi přišlo ještě více padlé na hlavu než to, že privát fungoval hlavně v noci. Jasně, šlo o naší bezpečnost, ale i tak mi to přišlo lehce přehnané. 

Tím, že fungoval hlavně v noci si asi dokážete představit, že ne každý klient tam přišel střízlivý. Holkám, to, nechci říct, že vyhovovalo, ale asi jim to tolik nevadilo, protože z takových se pak lépe tahají peníze. Já na tenhle systém, nebo spíš by se hodilo říct styl práce, nikdy nebyla. Kolikrát mi to přišlo vůči klientům až odporné, jak z nich holky s úsměvem na tváři tahaly peníze (myslím v klubech, kde jsem pracovala, ne tady), a to proto, že byli značně oslabení alkoholem a tím pádem pro ně bylo daleko snazší z nich ty peníze vytáhnout. No a právě takového klienta jsem tam měla. Zpočátku mi přišel v pohodě. Jasně, měl něco popito, ale nebyl nějak vyloženě pod parou. Pod tu se dostal až následným pitím, kterého naštěstí nebylo moc, protože zásoby privátu byly značně ztenčeny díky předchozí noci, kdy tam kolegyně měla právě takového klienta na několik hodin a lila nejen do něj, ale i do sebe jednoho panáka za druhým. Dodnes nechápu tu její výdrž, to klobouček. Tím, že alkoholu nebylo moc, se mi čas s ním podařilo ustát celkem dobře. Byl sice pak problém se ho, když to řeknu blbě, zbavit, ale věděla jsem, že za chvíli bude pryč. A taky že byl. Tohle byla jedna jediná nepříjemná zkušenost, kterou jsem tam za celou dobu měla. Jsem za ni ráda, protože jsem jí brala jako karmu za to, jak jsem to celé zpackala a kam jsem se díky lenosti a neschopnosti dostala.   

Holky tam ale byly v pohodě, a to včetně té s velkou alkoholovou výdrží. Jo, byly tam dvě, u kterých jsem si říkala, že mě jejich jednoduchost a někdy až debilita přivede k šílenství, ale když jste v kolektivu, tak se vždy najde někdo, kdo vám sedne míň, nebo nesedne vůbec. A teď rozhodně nemyslím jen kolektiv prostitutek. Zkrátka ne vždy si sednete s každým, a je jen na vás, jak to ustojíte. Já to na můj vkus, kdy jsem kolikrát byla v minulosti až zle upřímná, zvládla dobře. Tam jsem zvládla být v jistých situacích splachovací a mnohé věci přejít bez mých uštěpačných poznámek, což beru jako osobní úspěch. Ano, pro, nebojím se říci většinu lidí je to zcela normální a přirozené, pro mě ovšem nikoli. Já s tím bojuji celý život a tam se mi ten boj podařilo částečně vyhrát.

Bylo to jedno z těch míst, na které budu ráda vzpomínat, a to nejen proto, že mi pomohlo se dostat z Česka, ale i proto, že jsem se tam cítila dobře a občas mi ten kolektiv chybí.  

1 komentář: