Schůzka

0 Comments


Sedím v Pendolinu a přemýšlím, co budu dělat. Na férovku si říkám tak a co teď? Je mi 26 let a já nemám ponětí, co se životem. Jediné, co vím je, že chci pokračovat v práci prostitutky. Baví mě, jsem za ni více než dobře finančně ohodnocená, tak proč s ní přestávat. Jistou představu jsem ovšem měla, vysnila jsem  si ji už v pubertě. Měla jsem to tak krásně naplánované, tak krásně vizualizované, ale nakonec se mi to celé zbortilo jako domeček z karet. Jenže zatímco domeček z karet můžete znovu postavit, tak tohle se už znovu postavit nedá. Ze sutin zkrátka solidní základy nepostavíte, ani kdybyste se na hlavu postavili. Někde jsem slyšela, že se musíte ztratit, abyste našli, co hledáte. Ztracená jsem jako Kevin ze Sám doma 2, ale to, co hledám, jsem zatím nenašla. Otázkou zůstává, zda vím, co hledám. Myslela jsem si, že vím, ale teď si nejsem jistá. 

Schůzka proběhla. Měla jsem od ní tolik očekávání. Vkládala jsem do ní tolik nadějí a všeho, co jen šlo. Doufala jsem, že to nějak půjde, abych tu mohla legálně zůstat, dělat co dělám teď, ale jen do doby, než bych se naučila pořádně finsky, mohla si dodělat školu a najít si normální práci. Realita tak jednoduchá není, bohužel. Ano, šlo by to, ale musela bych lhát, jako když tiskne. Na to nejenže nemám žaludek (už vůbec ne v cizí zemi), ale vím, že bych při vyprávění té své pohádky o tom, co tu budu dělat vybouchla a vše jim narovinu řekla. Což by rozhodně neprošlo, i když tu prostituce není nelegální. Problém tkví v tom, že stejně jako v Česku, není zlegalizovaná. Tudíž tu z ní nelze legálně odvádět daně. No a proto bych musela lhát v tom, čím se moje firma bude zabývat a co bude poskytovat. Ano, pro svoje počínání tady bych musela založit firmu, jinak by to nešlo.

Abych mohla ve Finsku legálně žít a pracovat, potřebuji finské identifikační číslo. Bez něj se tu nehnu. Tím myslím hlavně to, že bez něj tu nezískám byt k dlouhodobému pronájmu a věřte, že je sakra rozdíl platit kolem 800 euro měsíčně a kolem 3000 euro měsíčně. K jeho získání, tedy k získání onoho čísla, je potřeba vyplnit on-line formulář na stránkách imigračního oddělení, zaplatit poplatek a dostavit se na pohovor. Tam by po mně chtěli buď pracovní smlouvu nebo onu pohádku o tom, jak a v jakém oboru budu podnikat. Jde jim zkrátka o to, abych prokázala, že nebudu žít z peněz státu a nebudu tak další z těch, co bude žít ze sociálních dávek. Což naprosto chápu a respektuji.


No a tu stejnou pohádku bych pak musela převyprávět na úřadě v daném městě, kde bych chtěla žít a ono podnikání provozovat. Tedy co přesně budu dělat, jak to budu mít finančně ohodnoceno atd. No a samozřejmě, že by se mě jakožto cizinky, ptali o to více. Bylo mi také řečeno, že by bylo lepší mít na reklamě fotky bez obličeje. 24 procent z mého podnikání by šlo státu, a já bych si mohla nechat proplácet 24 procent za náklady, tedy za kondomy, gely, kapesníky, kosmetiku a další. Tady nastává další problém a to ten, jak si to odečíst, když na vše bych musela mít doklad. To by se dalo vyřešit najitím dobrého účetního, který by mi mohl případně poradit, ale ani to by nebylo lehké. V podstatě jsem se dozvěděla, že najít tady dobrého účetního je stejné, jako najít jehlu v kupce sena.

Na základě všech těch překážek (a že jich není málo), jsem se rozhodla to raději nepokoušet. Já jsem fakt mizerná lhářka a věřím, že by mě buď prokoukli, nebo bych jim řekla pravdu tak, jak leží  a běží. Spíš to druhé, protože už po pár slovech bych se neudržela. Já tu zkrátka nechci žít na základě lži, na kterou bych musela stavět další a další lži viz účtenky a kdovíco dalšího. Taky mít na reklamě fotky se zakrytým obličejem není nic pro mě. Já se nikdy za svoji práci nestyděla. Ano,  když jsem začínala pracovat sama na sebe, měla jsem na fotkách zakrytý obličej, ale to jen proto, že jsem nevěděla pořádně, co a jak.

Je na čase si přiznat realitu a to, že takhle to dál nejde. Dávat cca 4000 euro měsíčně za náklady na život tady (bydlení, reklama, vlaky, jídlo, kosmetika a další), je z dlouhodobého hlediska neudržitelné. Ono by to udržitelné bylo, kdyby práce bylo stejně jako před lety, kdy ještě fungoval původní reklamní server. Od jeho pádu to jde s prací tady od desíti k pěti. A taky je mi těch peněz hrozně líto, ne že ne. Jistě, v Česku budu mít z klienta méně peněz, ale taky o více než polovinu (po najití vhodného dlouhodobého pronájmu) nižší životní náklady. A taky jsem unavená z neustálého cestování a přesouvání se z města do města. Zkuste si představit, že po dobu tří měsíců, budete zhruba dvakrát do týdne měnit město. Jo, je to na palici, a ačkoli to nerada přiznávám, tak mi to pomalu, ale jistě začíná lézt na mozek. Kolikrát se ráno probudím a sama sebe se ptám v jakém městě to vlastně jsem nebo co že je vlastně za den. Tím neříkám, že už se sem nikdy nevrátím. Vrátím, ale na kratší dobu cca 14 dní až měsíc, déle tu zůstávat nebudu. Nevím přesně, kdy se do Česka budu vracet, ale určitě to bude během března. A víte co? Já se tam začínám i docela těšit :)

0 komentářů: