(Ne)spolehlivý klent a můj první meeting bez agentury

0 Comments


Když jsem nedávno v archivu úplně prvního a původního blogu něco hledala, narazila jsem při tom na pár článků, které šly ještě otevřít. Neni jich moc, ale na Instagramu jste si ohlašovali, že by vám nevadilo, kdybych je  tu postupně publikovala. No a dnes přicházím s prvním

11.11.2014

Jednoho dne mi přišel email od muže z Hamburku. Psal, že je právník, a rád by mě pozval do jeho města na 12 hodin, tedy na overnight. Vyměnili jsme si pár emailů, a ani jsem se nenadála už jsem měla v příloze letenky.

Meeting se konal až za tři týdny, den před odletem jsem se jej zeptala, zda tedy vše platí. Neodpověděl. Bylo mi z toho celkem na nic, protože po emailu se to zdál být milý a upřímný člověk.

Další den mi v dopoledních hodinách přišla sms, že samozřejmě vše platí, ovšem do odletu zbývaly asi dvě hodiny. Bylo mi jasné, že to nestíhám. Napsala jsem mu sms, kde jsem mu sdělila, že píše pozdě, a s meetingem jsem tedy nepočítala. On mi napsal omluvu za jeho pozdní reakci. Prý práce. Vzhledem k času jsem let bohužel nestíhala. Myslela jsem, že bude naštvaný, ačkoliv to nebyla moje chyba. Nebyl. Napsal mi, že večer odlétá ještě jeden let do Hamburku, a prosil mě, abych přiletěla, nabídl mi dokonce i více peněz. Souhlasila jsem. Nesouhlasila jsem kvůli vyšší odměně, ale proto, že jsem se za to cítila tak trošku odpovědná. Obratem mi poslal letenku. Obvykle se na let strašně těším, a je mi jedno zda jde jen o krátký let jako v tomto případě, nebo o delší let, létání miluji. Ovšem v příloze emailu jsem se dozvěděla, že letím společností, kterou bytostně nesnáším, ačkoliv jsem s ní nikdy dříve neletěla, a nikdy ani neplánovala letět. Takže mé obvyklé těšení na odlet a na vše kolem toho, se změnilo v paranoidní představy o tom, že se letadlo zřítí a podobně.

Cesta na letiště byla strašná, měla jsem pocit, že trvá věčně, byla jsem vyklepaná jak ratlík, snažila jsem se sama sebe uklidňovat, ale jakmile jsem pomyslela na společnost, kterou letím bylo mi na omdlení. Takhle se nechovají snad ani lidé, kteří letí poprvé, pomyslela jsem si.

Na letišti jsem si šla k dotykovému monitoru vytisknout palubní vstupenku, a málem jsem padla na zadek, klient mi zaplatil business třídu. Najednou mi bylo strašně fajn, jako by mi spadl ze srdce obrovský kámen, který mě celou cestu tak strašně tížil, docela jsem se na ten let i těšila :-)

S sebou jsem měla jen příruční zavazadlo, takže jsem vynechala návštěvu přepážky a šla rovnou ke kontrole. Tam to proběhlo hladce jako vždy, aneb jsem tam opět strávila kus svého mládí, protože ačkoliv jsem vše měla uložené jak má být, pořád se jim něco nezdálo. Já nechápu co jim na mně vadí :D no a pak už klasicky čekačka před odletovou bránou.

Při nástupu do letadla mi bylo oznámeno, že se mohu posadit kamkoliv do přední části, protože jsem jediný pasažér, který letí business třídou. Ihned po usednutí mi bylo nabídnuto něco k pití. Ačkoliv nepiji vybrala jsem si šampaňské, tento let jsem si chtěla maximálně užít, se vším všudy :-)

Pohledy závistivých Čechů, kteří nastupovali do letadla ihned po mně nebraly mezí. Já nechápu proč jsme tak závistivý národ, opravdu.

Během letu jsem se krásně najedla, a než jsem se nadála, už jsme přistávali. Než jsem zamířila ke klientovi navštívila jsem ještě WC, kde jsem překontrolovala make-up. V téhle části jsem vždy nervózní, a to při cestě za klientem, kdy mě od něj dělí jen pár krůčků. Hlavou se mi honily otázky, jak asi bude vypadat, a co když se mu náhodou nebudu líbit. Pokud nevykročíš směrem k němu, tak se to nikdy nedozvíš, znělo mi v hlavě.

Klient byl milý, usměvavý padesátník. Přivítali jsme se a vyrazili společně ven k taxíku. Říkal, že budeme na hotelu, protože rekonstruuje dům. V taxíku jsme si povídali, měl perfektní angličtinu, a tak mi konverzace s ním nedělala žádný problém. Povídal mi o své práci, a ptal se, zda jsem již někdy v minulosti navštívila Hamburk. Odpověděla jsem, že ne.

Po příchodu na pokoj jsme si na uvítanou otevřeli láhev šampaňského, a po chvíli konverzace proběhl sex. Poté jsme si zase povídali, byl opravdu milý, co mi na něm ovšem vadilo bylo to, jakým způsobem mě líbal. Při líbání byl strašně hrubý až surový, jeho jazyk jsem cítila až v žaludku.

Po sprše jsme se oblékli a společně vykročili na večeři. On si dal steak a já jako správná dívka Caesar s kuřecím masem :D, nyní chtěl na oplátku zase něco vědět on o mně. Začala jsem mu vyprávět tu pohádku, kterou říkám každému (skoro každému) klientovi.

Po večeři následovala krásná procházka k místní řece, musím říci, že Hamburk se mi zalíbil. Byla teplá krásná noc. Po procházce jsme šli zpět do hotelu, kde následovaly nějaké ty hrátky, a pak spánek. Klient si asi myslel, že s ním budu dovádět celou noc, a že já vlastně spát nepotřebuji, protože platí za můj čas, a né za to abych tam spala. Tůdle. Už při hrátkách s ním mi padala hlava.

Ačkoliv jsem spala celou noc, tak jsem při ranním probuzení cítila strašnou únavu, nespala jsem moc dobře, ostatně jako vždy když spím v jedné posteli s klientem. Prostě to není ono. Po ranní hygieně mi zavolal taxíka, já se s ním rozloučila, poděkovala mu za krásně strávený čas a odjela směrem na letiště. Na letišti jsem byla velice brzy, a tak jsem si v místní kavárně dala latté a čekala na let. Zvláštní je to, že si na samotný let zpátky příliš nepamatuji, co ovšem bylo důležité je to, že jsem se domů vracela s příjemným pocitem a o pár set euro bohatší :-)

Jak to vidím dnes

Byl to jeden z těch klientů, který si myslel, že když to řeknu na plnou pusu, prošukáme celou noc. Po tomto meetingu jsem neměla moc dobrý pocit. Celé to bylo takové naškrobené a já už tehdy tak nějak tušila, že meta luxusní společnice nebude nic pro mě. Později se to ukázalo jako fakt. Více si o tom můžete přečíst v tomto článku.

Mějte príma den a dávejte na sebe pozor  :) 

0 komentářů: